3.6.5
Zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií
Mgr. Karel Kovář
Dne 23. června 2020 bylo ve Sbírce zákonů ČR zveřejněno nařízení vlády č. 280/2020 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách.
Nařízení vlády reaguje na připravované zavádění nízkoemisních zón a nahrazuje nařízení vlády č. 56/2013 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách. Je účinné od 1. července 2020.
Text komentáře k ustanovením nařízení vlády č. 280/2020 Sb. je výňatkem z aplikace ODok.
Jedním z nástrojů, kterým lze plošně snížit znečištění ovzduší způsobené dopravou, je zavádění tzv. nízkoemisních zón na území obce či její části na základě § 14 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále jen "zákon o ochraně ovzduší"). Nízkoemisní zóny jsou oblasti, do kterých je omezen vjezd a v nich omezen provoz určitým skupinám silničních motorových vozidel. Omezený vjezd nebo provoz v rámci nízkoemisní zóny mají vozidla, která nejsou označena tzv. emisní plaketou prokazující zařazení do konkrétní emisní kategorie stanovené nařízením vlády č. 56/2013 Sb., o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách (dále jen "nařízení vlády o emisních plaketách"), která nejsou vozidly uvedenými v příloze č. 8 k zákonu o ochraně ovzduší, případně nejsou označena emisní plaketou vydanou podle právního řádu jiného členského státu EU.
Využití tohoto nástroje bylo doporučeno Evropskou komisí v rámci výše uvedeného jednání k nevyhovující kvalitě ovzduší v ČR (tzv. Clean Air Dialogue). Na základě tohoto jednání bylo přijato Usnesení vlády č. 502 ze dne 8. 7. 2019 o Závěrech vyplývajících z Dialogu o čistém ovzduší a návrhu dalšího postupu, kterým byl uložen ministru životního prostředí úkol předložit vládě do 31. prosince 2019 návrh novely nařízení vlády o emisních plaketách.
Jedním z důvodů, proč nejsou v současnosti nízkoemisní zóny vyhlašovány, je jejich předpokládaný nízký přínos ke zlepšení kvality ovzduší, který je způsoben mimo jiné i zastaralým rozřazením vozidel do emisních kategorií dle nařízení vlády o emisních plaketách. Rozřazení vychází z německého systému, který byl v Německu zaveden již před více než 12 lety. Při tomto rozřazení mohou všechna zážehová vozidla splňující alespoň emisní normu EURO 1 nebo I, tedy zařazená do emisní kategorie 4 (rok výroby do roku 1993) získat zelenou emisní plaketu umožňující vjezd do každé emisní zóny a její části. U vznětových vozidel mohou tuto (zelenou) plaketu získat vozidla splňující alespoň emisní normu EURO 4 nebo IV, tedy zařazená do emisní kategorie 4 (rok výroby po roce 2006), žlutou plaketu vozidla plnící emisní normu EURO 3 nebo III, tedy zařazená do emisní kategorie 3 (rok výroby cca 2001 až 2006) a červenou plaketu vozidla plnící emisní normu EURO 2 nebo II, tedy zařazená do emisní kategorie 2 (rok výroby cca 1996 až 2001). Vozidlům splňujícím emisní normu EURO 1 nebo I, tedy zařazená do emisní kategorie 1 nepřísluší žádná emisní plaketa.
Vzhledem k tomu, že zejména ve větších městech je relativně mladý vozový park, došlo by při zavedení nízkoemisní zóny s využitím stávající kategorizace vozidel dle nařízení vlády o emisních plaketách i v nejpřísnější verzi k omezení pouze velmi omezeného počtu vozidel, a tím k nízkému přínosu ke zlepšení kvality ovzduší. Efektivita vynaložených finančních prostředků vzhledem k dopadům na kvalitu ovzduší by tak byla nízká, což potvrzují i dosavadní studie proveditelnosti nízkoemisních zón. V rámci nich bylo vypočítáno, že při stávajícím rozdělení emisních kategorií může dojít ke snížení imisních příspěvků na území NEZ pouze v řádu desetin µg.m-3 u PM10, PM2,5 i NO2. Efektivita konkrétní nízkoemisní zóny však vždy závisí na řadě dalších faktorů, jako je např. rozsah zóny (čím větší, tím pozitivnější vliv), rozsah udílení případných výjimek z omezení, či nastavení omezení pro jednotlivé emisní kategorie.
Jednou z možností jak zvýšit efektivitu nízkoemisních zón je rozšíření stávající skupiny emisních kategorií (a tedy i druhů emisních plaket) tak, aby rozlišovaly emisní kategorie dále dle norem EURO, které byly zavedeny po normě EURO 4 nebo IV, tedy norem EURO 5 nebo V a EURO 6 nebo VI. Zároveň bude zavedena speciální emisní kategorie (a odpovídající plaketa) pro vozidla, která používají jako palivo elektrickou energii nebo vodík, a to buďto výlučně, nebo v kombinaci s jiným palivem, je-li hodnota emisí CO2 v kombinovaném provozu nejvýše 50 g/km. Takovýmto způsobem na situaci se znečištěním ovzduší způsobeným ve velkých sídlech, zejména nadměrnou dopravou, reagovalo např. Rakousko. V Rakousku se však nízkoemisní zóny vztahují pouze na nákladní vozidla.
V rámci Evropy se lze setkat s různými systémy emisních plaket. Kromě výše uvedeného německého systému, který byl však modifikován zavedením tzv. modrých zón, do kterých je vyhlášen obecný zákaz vjezdu vozidlům se vznětovými motory, případně s určitými modifikacemi, je to například francouzský systém, který používá celkem 6 kategorií, v rámci nichž se rozlišuje i typ motoru. Oproti německému je přísnější (zahrnuje i vozidla plnící emisní normu EURO 5 a 6), mimo jiné i ve vztahu k nákladním automobilům a autobusům. Dále existuje také slovenský systém, který však nerozlišuje typ paliva (kromě vodíku a elektřiny) a vozidla jsou členěna do 5 kategorií podle emisní třídy, přičemž elektrické a vodíkové automobily mají svou kategorii.
Údaj o stupni plnění mezních hodnot emisí je uveden v technickém průkazu vozidla, a pokud není znám, použije se datum prvního zápisu silničního motorového vozidla do registru silničních vozidel ve státě, kde bylo silniční motorové vozidlo jako nové poprvé uvedeno do provozu. Emisní plakety se rozlišují podle barevného provedení, mají tvar osmiúhelníku o průměru vepsané kružnice 60 mm, obsahují konkrétní emisní kategorii a registrační značku vozidla. Pravost emisní plakety zajišťují ochranné prvky.
Zápis do registru silničních vozidel nebo zápis změny vlastníka (provozovatele) v registru silničních vozidel, jde-li o elektrické vozidlo nebo hybridní vozidlo, u kterého hodnota emisí CO2 v kombinovaném provozu je nejvýše 50 g/km (emisní kategorie E) je zproštěn správního poplatku, jak vyplývá z novelizovaného zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Rovněž tato vozidla na základě ustanovení § 20a odst. 1 písm. o) zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, mohou bezplatně používat zpoplatněné úseky dálnic a silnic pro motorová vozidla.
Cena emisní plakety je 90 Kč a při jejím pořizování musí žadatel předložit technický průkaz vozidla. Lze ji rovněž objednat poštou nebo elektronickou formou. Distribuci emisních plaket podle zákona 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, zajišťují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Emisní plaketa se umisťuje nalepením na vnitřní stranu čelního skla v jeho pravém dolním okraji (obdobně jako dálniční známka) tak, aby výhled řidiče z vozidla byl co nejméně omezen a plaketa byla dobře viditelná z vnější strany vozidla.
Používání emisních plaket…
