2.5.3 Zákon o spotřebních daních a logistika
Doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc.
Spotřební daně mají specifické postavení, protože zvyšují míru zdanění vybraných výrobků a doplňují působení DPH. Spotřební daně jsou totiž součástí základu pro výpočet daně z přidané hodnoty, což jejich ekonomický dopad násobí. Spotřební daní se zdaňují především výrobky s malou pružností poptávky, výrobky, na jejichž zvyšující se spotřebě nemá stát zájem, a proto nepřímo reguluje spotřebu těchto výrobků. Tím zvyšuje jejich ceny i daňový výnos DPH. Na rozdíl od DPH se spotřební daně vybírají pouze jednorázově u výrobce. Způsob výběru daně při dovozu je však stejný jako u DPH, jelikož jsou obě daně vybírány celními úřady. Rozdíl mezi spotřebními daněmi a DPH lze nalézt i v konstrukci jejich sazby, kdy spotřební daně nemají sazbu stanovenou procentem, ale často absolutně, tj. pevnou částkou za jednotku zboží. Spotřební daně jsou ve většině států uplatňovány především z důvodu velmi pozitivního přínosu pro státní rozpočet, jelikož jsou uvalovány na výrobky, jejichž poptávka se vyznačuje nízkou cenovou a důchodovou pružností. Z tohoto důvodu je výnos spotřebních daní do státního rozpočtu stabilní a jednoduše odhadnutelný.
Důvody existence spotřebních daní mohou být rovněž zdravotní či ekologické, jelikož spotřeba výrobků, na něž jsou spotřební daně uvaleny, často negativně působí na zdravotní stav obyvatelstva či na životní prostředí. Z hlediska harmonizace v rámci EU patří právní úprava spotřebních daní mezi nejvíce harmonizovanou část v rámci úpravy přímých daní.
V současné době rozlišuje zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, 5 spotřebních daní:
a) daň z minerálních olejů,
b) daň z lihu,
c) daň z piva,
d) daň z vína a meziproduktů,
e) daň z tabákových výrobků.
Předmětem spotřební daně jsou vybrané výrobky, které byly vyrobeny nebo dovezeny na daňové území EU. Vybrané výrobky přitom podléhají zdanění jen jednou, jelikož spotřební daně jsou daněmi jednorázovými.
Daňová povinnost vzniká výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropské unie nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropské unie. Okamžik výroby či dovozu je okamžikem vzniku daňové povinnosti. U spotřebních daní je uplatňován princip zdanění v zemi spotřeby, tedy v zemi, kde dochází k prodeji pro konečnou spotřebu. Okamžikem, kdy je výrobek uveden do volného daňového oběhu na daňovém území EU, vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. V době mezi okamžikem výroby a okamžikem uvedení do volného daňového oběhu je vybraný výrobek v režimu podmíněného osvobození.
K účinnému výběru spotřebních daní slouží daňový sklad, což je prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel daňového skladu za podmínek stanovených zákonem vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá, přičemž hranice takového místa nesmějí být přerušeny s výjimkou případu, kdy tímto místem prochází veřejná komunikace. Správce daně přitom může stanovit, že určité objekty a plochy tohoto místa nejsou jeho součástí.
Provozovatelem daňového skladu je pak právnická nebo fyzická osoba, jíž bylo uděleno povolení k provozování daňového skladu, přičemž provozovateli daňového skladu přiznává zákon o spotřebních daních postavení daňového subjektu.
Plátcem spotřebních daní jsou právnické i fyzické osoby, které jsou provozovateli daňového skladu, oprávněnými příjemci, oprávněnými odesílateli nebo výrobci, jimž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu, nebo v souvislosti se ztrátou nebo znehodnocením vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně. Plátci přitom nejsou fyzické osoby vyrábějící pro vlastní spotřebu pivo do množství 200 l nebo tiché víno do množství 2000 l za kalendářní rok.
Na daňovém území České republiky se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem. Daňový doklad, který je plátce daně povinen při uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu bezodkladně vydat nabyvateli, musí obsahovat obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce, obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, množství vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení, výši spotřební daně…
