Zákon o silniční dopravě a rozsah jeho působnosti

3.1.1.2

Zákon o silniční dopravě a rozsah jeho působnosti

Mgr. et Mgr. Tomáš Dundr

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, patří k právním předpisům regulujícím v České republice oblast automobilové dopravy (tj. dopravy po pozemních komunikacích), která je stejně jako drážní (po železnici), letecká a vodní doprava samostatným dopravním odvětvím. Právní regulace oblasti automobilové dopravy je proto součástí širší oblasti dopravního práva; vedle právní úpravy samotné silniční dopravy obsahuje také úpravu užívání a správy silniční infrastruktury (zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující prováděcí předpisy), úpravu technických podmínek provozování vozidel na této silniční infrastruktuře (zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující prováděcí předpisy), úpravu pravidel provozu vozidel a jiných účastníků na silniční infrastruktuře a oprávnění řídit vozidla (zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující prováděcí předpisy) a úpravu autoškolství a podmínek získávání a zdokonalování odborné způsobilosti řídit vozidla (zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující prováděcí předpisy).

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vstoupil v účinnost již 1. srpna 1994 a je to tedy nejstarší z platných zákonů v českém dopravním právu. Zákon je základním pramenem právní úpravy silniční dopravy prováděné silničními motorovými vozidly za účelem podnikání. Za 24 let své účinnosti se úprava zákona v reakci na dramatické proměny podoby trhu podnikání v silniční dopravě v České republice i na vstup ČR do Evropské unie významně proměnila.

 NahoruNejvýznamnější novely zákona z poslední doby

Platná právní úprava zákona o silniční dopravě je účinná od 4. října 2017, kdy vstoupila v účinnost jeho poslední novela provedená zákonem č. 304/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dílčí část této novely zákona o silniční dopravě nabude účinnosti k 1. lednu 2019. Konkrétně jde o čl. I bod 16 a čl. II bod 5 novely obsahující úpravu vztahů mezi stranami přepravní smlouvy v nákladní silniční dopravě (s níž počítá v § 2578 NOZ) provedenou tak, že vztahuje působnost pravidel obsažených v mezinárodní Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) i na dopravu vnitrostátní.

Novela zákona o silniční dopravě provedená zákonem č. 304/2017 Sb. obsahuje zejména změny úpravy licenčního řízení v linkové osobní dopravě, schvalování jízdních řádů a provozování taxislužby a dále reaguje na přijetí nového zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich komplexní změnou úpravy správního trestání v oblasti silniční dopravy.

Další významné změny právní úpravy zákona o silniční dopravě z poslední doby jsou obsaženy ve dvou jeho novelách přijatých v rozmezí jednoho roku; jde o:

• zákon č. 119/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – doplnění úpravy zákona adaptující tři nařízení Evropské unie (tzv. silniční balíček) z prosince 2011 obsahující pravidla pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě, pravidla pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy a pravidla pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy;

• zákon č. 102/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – doplnění úpravy zákona implementující nařízení Evropské unie č.  181/2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a dílčí část úpravy směrnice 2002/15/ES o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (rozšíření úpravy směrnice i na samostatně výdělečně činné řidiče) a dále dílčí změna právní úpravy provozování taxislužby.

 NahoruJiné zákony bezprostředně související s provozováním silniční dopravy

Právní úprava silniční motorové dopravy v zákoně o silniční dopravě úzce souvisí i s úpravou některých jiných zákonů.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, má bezprostřední vztah k úpravě provozování silniční dopravy. § 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě stanoví, že provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby lze jen na základě koncese. Podle § 5 tohoto zákona k žádosti o koncesi nebo o změnu rozhodnutí o udělení koncese podané živnostenskému úřadu vydává dopravní úřad stanovisko, v němž uvede, zda souhlasí s udělením koncese; podle § 52 odst. 1 ŽZ je živnostenský úřad stanoviskem dopravního úřadu při rozhodování o udělení koncese vázán.

Koncese je úředním povolením nezbytným k provozování některých živností (tyto koncesované živnosti jsou uvedeny v příloze č. 3 živnostenského zákona), které nelze provozovat při splnění stanovených podmínek pouze na základě ohlášení (ohlašovací živnosti). V případě silniční dopravy se koncesovaná živnost nazývá silniční motorová doprava a dělí se na 4 typy, takže může jít o silniční motorovou dopravu:

• nákladní provozovanou vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, pokud jsou určeny k přepravě zvířat nebo věcí;

• nákladní provozovanou vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí;

• osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče, nebo

• osobní provozovanou vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, se provozování silniční dopravy speciálně dotýká stanovením povinnosti mít (vedle odborné způsobilosti) k řízení nejobvyklejších skupin vozidel (jde o skupiny vozidel C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E) používaných v silniční dopravě profesní způsobilost, dále stanovením odlišného minimálního věku pro možnost udělit řidičské oprávnění u skupin řidičských oprávnění potřebných k řízení nejobvyklejších kategorií vozidel v silniční dopravě, povinností řidičů vozidel v silniční nákladní i osobní dopravě podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám (bez ohledu na věk) a u některých z nich i dopravně psychologickému vyšetření.

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, se provozování silniční dopravy dotýká především odlišným způsobem zpoplatnění (mýtné) obecného užívání vybraných pozemních komunikací u kategorií vozidel obvyklých při provozování silniční dopravy (silniční motorová vozidla o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny) a dále úpravou kontrolního vážení vybraných kategorií vozidel.

Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má také část úpravy bezprostředně se dotýkající pouze řidičů kategorií vozidel obvyklých při provozování silniční dopravy, konkrétně jde o úpravu zdokonalování odborné způsobilosti řidičů vozidel, které je povinné u skupin řidičských oprávnění C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E (zjednodušeně řečeno nákladní vozidla o největší povolené hmotnosti nad 3,5 t, autobusy a mikrobusy), kterým se získává profesní způsobilost k řízení vozidel uvedených skupin řidičských oprávnění.

 NahoruProváděcí právní předpisy k zákonu o silniční dopravě

Zákonnou úpravu pak doplňují prováděcí právní předpisy vydané na základě zmocnění obsažených přímo v zákoně:

• Vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů – rozsáhlá prováděcí právní úprava, v níž se soustředí úprava reagující na většinu zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu obsažených v zákoně o silniční dopravě, jde např. o úpravu způsobů vedení různých druhů záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, prováděcí úpravu odborné způsobilosti k provozování silniční dopravy velkými vozidly (podrobnosti provádění zkoušky), prováděcí právní úprava k zákonné úpravě provozování taxislužby nebo k zákonné úpravě přepravy nebezpečných věcí anebo úprava podmínek přidělování zahraničních…