6.4.16
Významné soudní výroky (judikáty) k problematice hrubé nedbalosti mezinárodního silničního dopravce
Mgr. Tomáš Roubal
1) Právní odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2015 v právní věci 3 Cdo 2702/2012
Nejvyšší soud ČR ve svém výše označeném rozsudku ze dne 17. 12. 2015 v právní věci 23 Cdo 2702/2012 poprvé ve své historii definoval hrubou nedbalost dopravce dle čl. 29 Úmluvy CMR, a to tak, že konstatoval:
Všechna dosavadní vymezení hrubé nedbalosti (včetně do jisté míry kazuistických zahraničních výkladů) vykazují tyto určité společné znaky.
Hrubou nedbalost považují za nedbalost nejvyšší intenzity, za takovou nedbalost, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob.
Závěr o tom, zda se v konkrétním případě jedná o hrubou nedbalost rovnocennou úmyslu ve smyslu článku 29 odst. 1 a článku 32 odst. 1 Úmluvy CMR, je však vždy nezbytné zkoumat podle konkrétních okolností daného případu a přihlížet například k chování řidiče či jiných zaměstnanců dopravce, k úsilí, které dopravce vyvinul k ochraně zásilky, jeho zkušenostem, hodnotě přepravované zásilky, místu, kde ke ztrátě či poškození zásilky došlo, technickému zabezpečení zásilky, k pokynům odesílatele a jejich dodržení dopravcem apod.
2) Právní odůvodnění rozsudku Německého nejvyššího soudu z 15. 12. 2005, v právní věci 1 ZR 95/03
Německý nejvyšší soud shledal odpovědnost, resp. spoluodpovědnost odesílatele a konstatoval:
Čím větší je hodnota zásilky podávané…