3.2.5
Usazení, odborná způsobilost, dobrá pověst a finanční způsobilost
Ing. Soňa Brettová
Podmínky pro přístup k povolání dopravce byly řadu let až do 3. 12. 2011 upraveny v zákoně o silniční dopravě. Tento předpis zpracovával jednak vlastní podmínky pro přístup k povolání dopravce a dále náležitosti pravené v EU směrnicí 96/26/ES, která určovala jako nutnou podmínku pro přístup k povolání dopravce splnění 3 podmínek – dobré pověsti, odborné způsobilosti a finanční způsobilosti. Protože však úprava stanovená směrnicí EU 96/26 byla členskými státy EU používaná nejednotně, přistoupila EU k jinému způsobu právní úpravy problematiky, tj. zpracovala problematiku přístupu k povolání nařízením, tj. přímo použitelným předpisem, který nabyl účinnosti 4. 12. 2011. Tímto předpisem je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. 10. 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnici Rady 96/26/ES (dále jen "nařízení č. 1071/2009/ES“). Od 4. 12. 2011 se proto využívalo nařízení č. 1071/2009/ES, ačkoliv v té době nebyla dosud účinná novela zákona o silniční dopravě, která by pomáhala uvádět předmětné nařízení v život. Nařízení EU totiž mají aplikační přednost před národní právní úpravou, což znamená, že pokud je v českém právním řádu problematika upravena určitým způsobem a v nařízení EU je upravena jinak, využívá se právní úprava z nařízení a ustanovení tuzemského zákona se nevyužijí.
Nařízení č. 1071/2009/ES, které se vztahuje na všechny subjekty podnikající v silniční dopravě nebo na subjekty, které teprve hodlají povolání podnikatele v silniční dopravě vykonávat, se v oblasti nákladní dopravy vztahuje pouze na ty podnikatele v silniční dopravě, kteří podnikají velkými vozidly, tj. v nákladní dopravě vozidly nebo jízdními soupravami o více než 3,5 tuny největší povolené hmotnosti. Určuje, že udělit koncesi pro provozování silniční dopravy velkými vozidly lze jen právnické osobě se sídlem na území České republiky nebo fyzické osobě s trvalým pobytem na území České republiky nebo obdobným pobytem na území některého jiného členského státu, která splňuje již nikoli pouze 3, jako tomu bylo do té doby, ale nově 4 podmínky přístupu k povolání. Jsou to řádné a trvalé usazení, dobrá pověst, finanční způsobilost a vykázání odborné způsobilosti.
NahoruOdpovědný zástupce
Každý subjekt, který vykonává povolání podnikatele v silniční dopravě velkými vozidly, je povinen určit odpovědného zástupce. Tento právní institut je poměrně široce právně upraven v živnostenském zákoně (v § 11 a následujících). Nařízení č. 1071/2009/ES a novela zákona o silniční dopravě pak jsou speciálním předpisem. Přitom v našem právním řádu platí zásada, že speciální předpisy mají před obecnými předpisy vždy přednost. To ve svém důsledku znamená, že pokud však nařízení č. 1071/2009/ES nebo zákon o silniční dopravě nestanoví jinak, budou platná ustanovení o odpovědném zástupci stanovená v živnostenském zákoně, pokud ale nařízení č. 1071/2009/ES nebo novela zákona o silniční dopravě upravují postavení odpovědného zástupce odlišně od živnostenského zákona, budou se aplikovat tyto "zvláštní předpisy“, tj. nařízení č. 1071/2009/ES nebo zákon o silniční dopravě. Zákon o silniční dopravě tak uvádí, že podnikatel v silniční dopravě může odpovědným zástupcem ustanovit i sám sebe (což podle živnostenského zákona u jiných živností neplatí – tam, pokud podnikatel má odbornou způsobilost, nemusí odpovědného zástupce ustanovovat vůbec). Nařízení č. 1071/2009/ES uvádí, že odpovědný zástupce musí mít dobrou pověst a odbornou způsobilost, dále pak musí účinně a nepřetržitě řídit dopravní činnost podniku, musí mít k podniku skutečnou vazbu a musí mít bydliště v některém z členských států EU nebo ve státě EHP. Jako přímá vazba se pak uznává pouze dohoda o pracovním poměru (nebo přirozeně skutečnost, že je někdo podnikatelem v silniční dopravě a určí sám sebe odpovědným zástupcem); dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce, jakožto dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, nejsou považovány za způsob činnosti, které by poskytovaly záruku účinného a nepřetržitého řízení podniku, a nejsou proto považovány za přímou vazbu na podnik provádějící silniční dopravu (stejně tak se nepovažuje za přímou vazbu, pokud podnikatel v silniční dopravě využívá odpovědného zástupce na základě obchodní smlouvy, tzv. "na IČO“). Má-li odpovědný zástupce na podnik přímou vazbu, může takový podnik mít neomezený počet velkých vozidel používaných k podnikání. Tento odpovědný zástupce přitom může vykonávat svou činnost nejvýše pro 4 podnikatele (zde je počet subjektů, pro které může odpovědný zástupce vykonávat tuto činnost, omezen živnostenským zákonem).
Podnikatel v silniční dopravě však může využít i odpovědného zástupce, který nemá přímou vazbu na podnik, tj. například i osobu, která pracuje na základě obchodní smlouvy ("na IČO“), na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce – tato osoba však může vykonávat činnost, jen pokud součet velkých vozidel používaných podnikatelem k podnikání nepřesáhne 50. Pokud by odpovědný zástupce hodlal vykonávat svou činnost pro více podnikatelů, může tak činit nejvýše pro 4 podnikatele v silniční dopravě (toto shodně stanoví jak nařízení č. 1071/2009/ES, tak živnostenský zákon), ale pouze za situace, kdy součet velkých vozidel používaných těmito podnikateli k podnikání nepřesáhne 50.
NahoruUsazení
Podmínka usazení je novým právním institutem, který původní právní úprava upravující přístup k povolání dopravce neznala. Důvodem pro její zařazení mezi dosavadní podmínky, tj. vedle dobré pověsti, odborné a finanční způsobilosti, byla snaha vyloučit využívání fiktivního sídla, resp. poštovní schránky, tj. zabránit situaci, kdy by společnost sice měla v dokladech sídlo zapsané, avšak fakticky by zde dopravní činnost neprovozovala. Pro splnění podmínky usazení předpokládá nařízení č. 1071/2009/ES mít ve státě nejen sídlo, ale i prostory, v nichž se uchovává klíčová podniková dokumentace, zejména účetní doklady, doklady o zaměstnancích, o režimu práce řidičů; ve státě usazení musí mít podnikatel v silniční dopravě k dispozici poté, co mu je udělena koncese, k dispozici nejméně jedno vozidlo uvedené do provozu v souladu s právními předpisy tohoto členského státu (tj. s českými SPZ) a musí zde s nezbytnými administrativními a technickými prostředky vykonávat účinně a nepřetržitě svou činnost.
Zákon pak upřesňuje, že koncesi nelze udělit osobě, která je oprávněna k provozování silniční dopravy velkými vozidly v jiném členském státě než v České republice. Takové omezení je logické, neboť pokud nějaký subjekt je usazen v České republice, nemůže být zároveň usazen v jiném státě. Usazení se předpokládá pouze v jednom státě EU.
NahoruDobrá pověst
Podnikatel v silniční dopravě a odpovědný zástupce musejí splňovat podmínku dobré pověsti. Právní institut dobré pověsti se částečně změnil od původní právní úpravy, a to jak obsahově, tak i tím, že dobrou pověst může podnikatel ztratit, a to nejen z důvodu "ztráty čistého rejstříku trestů“.
Dobrou pověst definuje nařízení č. 1071/2009/ES v čl. 6, který uvádí v odst. 1 písm. a) obecné okruhy skutků, za které když je odsouzena, přestává mít osoba dobrou pověst. V našem právním prostředí jde o to, co se pokládá v živnostenském zákoně v § 6 za "bezúhonnost“, tj. za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním anebo s předmětem podnikání, o který žádá, pokud se na tuto osobu nehledí, jako by nebyla odsouzena. Dále pak nařízení č. 1071/2009/ES uvádí v příloze č. IV Seznam konkrétních porušení předpisů, které vedou ke ztrátě dobré pověsti (např. překročení týdenního omezení maximální doby řízení o 25 % a více, což činí 70 a více hodin; překročení dvoutýdenního omezení maximální doby řízení o 25 % a více, což činí 112,5 hodiny a více; překročení maximální denní doby řízení během denní pracovní doby o 50 % nebo více, aniž by byly čerpány bezpečnostní přestávky nebo nepřerušený odpočinek v délce alespoň 4,5 hodiny, což činí 13,5 hodiny a více nebo 15 hodin a více – v závislosti na tom, zda měl řidič 9 či 10 hodin řízení, používání klamného zařízení schopného pozměnit záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a další). V tomto druhém případě (dojde-li k porušení předpisů uvedených v příloze č. IV) povede dopravní úřad správní řízení, ve kterém rozhodne, zda ztráta dobré pověsti je či není přiměřeným následkem konkrétního porušení předpisů, resp. určí, že buď ztráta dobré pověsti není přiměřeným následkem, nebo určí, že subjekt dobrou pověst ztrácí. Pokud dopravní úřad rozhodne, že podnikatel v silniční dopravě nebo odpovědný zástupce dobrou pověst ztratil (což se bude určovat ve správním řízení vydáním rozhodnutí, proti kterému se bude moci účastník řízení odvolat), určí i dobu, po kterou ztráta dobré pověsti trvá (tato doba nesmí u podnikatele v silniční dopravě překročit 5 let, u odpovědného zástupce nesmí překročit 3 roky), a u odpovědného zástupce zároveň prohlásí, že je nezpůsobilý k řízení dopravní činnosti po dobu, po kterou trvá ztráta dobré pověsti. Po tuto dobu pozbývá platnost osvědčení o odborné způsobilosti vydané této osobě a pro její získání bude muset tato osoba znovu skládat zkoušku, nejdříve však v posledním měsíci doby, po kterou trvá její nezpůsobilost k řízení dopravní činnosti.
Řízení o ztrátě dobré pověsti může dopravní úřad zahájit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o tom, že subjektu byla uložena sankce za skutky uvedené v seznamu přílohy č. IV nařízení č. 1071/2009/ES, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí, kterým byla uložena tato sankce. Po této době možnost zahájit správní řízení o vyslovení ztráty dobré pověsti či možnost výroku o tom, že ztráta dobré pověsti by byla nepřiměřeným následkem, zaniká.
Souhrnně lze proto uvést, že dobrou pověst má osoba, která je bezúhonná, pokud dobrou pověst neztratila rozhodnutím dopravního úřadu.
NahoruOdborná způsobilost
Podmínka odborné způsobilosti je splněna, pokud je…
