Proces nakupování: Strategie nákupu

5.1.2 Proces nakupování: Strategie nákupu

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Mezi základní strategické otázky v nákupu patří:

• rozhodování o materiálové variantě,

• rozhodování vyrobit nebo nakoupit,

• rozhodování o portfoliu dodavatelů,

• výběr dodavatelů,

• volba organizace nakupování,

• specifikace dodávkových cest a logistických operací při dodávání.

Při řešení těchto otázek je vhodné provést analýzu nákupního trhu, která je zaměřena na:

identifikaci subjektů, které nabízejí požadovaný produkt,

vztah mezi celkovou nabídkou a poptávkou dané položky na trhu a vývojové trendy v nabídce, poptávce a ceně,

vyjednávací sílu dodavatelů,

nákupní rizika (ohrožení kapacit dodavatelů, riziko velkých cenových změn, riziko zhoršení kvality, riziko zpoždění apod.).

Rozhodování o materiálové variantě probíhá již v technické přípravě výroby, kdy se odborníci nákupu musí podílet na rozhodování. Při rozhodování o materiálové variantě se zvažuje vliv použitého materiálu na kvalitu, bezpečnost, dostupnost, hospodárnost, ekologičnost apod.

Je třeba odpovědně zvážit, jestli je výhodnější některé komodity nakoupit nebo vyrábět ve vlastní režii. Toto rozhodování se netýká jen materiálů, ale také třeba některých činností (doprava, právnické služby, úklid apod.).

O outsourcingu hovoříme tehdy, jestliže podnik dlouhodobě deleguje vybrané činnosti ze své interní struktury na externí subjekt specializovaný na provádění těchto operací.

Obráceným postupem je insourcing, kdy podnik začne provádět činnosti, které dříve nakupoval.

O outsourcingu lze uvažovat podle okolností u celé řady činností. V typickém výrobním podniku jsou známy případy outsourcingu např. u předpovídání poptávky, nákupu, dopravy, skladování, údržby zařízení, montáže výrobků, balení a značení, zkoušení jakosti, údržby a provozování informačního systému, zajišťování účetní evidence, vývoje výrobků a technologií, ostrahy, úklidu, stravování apod. V poslední době dochází i k outsourcingu služeb spojených se systémy elektronické výměny dat (EDI).

Typickými důvody pro outsourcing jsou:

• malá opakovanost činností,

• nedostatečné know how,

• uvolnění zdrojů pro posílení klíčového jádra podnikání (core business),

• zlepšení jakosti produktů,

• zvýšení úrovně logistických služeb.

Outsourcing však přináší nová rizika, k nimž patří:

• vytvoření závislosti na dodavateli a s tím spojené riziko, že dodavatel nedodrží požadované znaky dodávaných produktů nebo dojde k nepřijatelnému zvyšování cen,

• zastarání nebo ztráta know how týkajícího se vyčleněné činnosti,

• riziko komplikací v nově vzniklém rozhraní a vzniku nových transakčních nákladů (na sjednávání smluv, přejímku, hodnocení dodavatelů, kontrolu, evidenci, řešení sporů, náklady na vybudování komunikačních kanálů, na platební styk apod.),

• u některých forem outsourcingu (kupříkladu outsourcing vnitropodnikové manipulace) vznikají rizika spojená s pohybem pracovníků cizích firem v areálu podniku, rizika úniku dat,

• může dojít k potlačení image podniku kupříkladu po provedení outsourcingu dopravy k zákazníkovi, kdy externí poskytovatel služby bude vozidla označovat svým logem, nikoli logem výrobce.

Předtím, než se rozhodneme pro outsourcing, je nutné identifikovat a zvážit veškeré relevantní náklady, přínosy a rizika.

Je potřebné, aby outsourcing byl doprovázen nejen smlouvou o provádění služby, nýbrž také smlouvou o úrovni dodávané služby (Service Level Agreement). Tato smlouva doplňuje hlavní smlouvu o definování kvality poskytovaných služeb v souvislosti s outsourcingem. Slouží zejména k zabránění výskytu konfliktů, k hodnocení poskytované služby a upravuje pravidla pro řešení situací, kdy kvalita není plněna. Má zejména:

• jednoznačně vymezit předmět činnosti a hranice zodpovědnosti (nejlépe graficky v procesní mapě),

• definovat jasná měřítka pro kvalitu služby, měřicí body a cílové hodnoty,

• obsahovat ustanovení k ochraně vůči úniku dat a zmenšení rizik spojených s pohybem pracovníků dodavatele v podniku,

• smluvně upravit důsledky nedostatečné kvality a odstoupení smluvních stran od smlouvy.

Z hlediska počtu dodavatelů, od kterých se nakupuje určitá položka, je možno volit mezi strategiemi:

• strategie dodavatelského vějíře (multiple sourcing),

• strategie jediného dodavatele (single sourcing).

O dodavatelském vějíři hovoříme tehdy, když existuje několik nezávislých zdrojů nákupu pro danou položku a nakupuje se od více než jednoho dodavatele. Speciálním typem zásobování z více zdrojů je nákup od dvou dodavatelů. Výhodou této strategie je minimalizace rizika při potížích dodavatelů, vytváří se konkurenční prostředí, které stlačuje ceny dodávek, lze vybrat nejlepšího dodavatele. Avšak nevýhodou jsou vyšší náklady z rozmanitosti (náklady na komunikaci s množstvím dodavatelů, náklady na audity a hodnocení dodavatelů, vysoké náklady na dopravu od mnoha dodavatelů, nestejnorodá kvalita apod.).

V následující tabulce je proveden podrobnější výčet výhod a nevýhod nákupu z jednoho zdroje a z více zdrojů.

Výhody a nevýhody nákupu z jednoho zdroje a z více zdrojů

O nákup z jednoho zdroje se jedná tehdy, když se odběratel rozhodne pro jednoho dodavatele, přestože existuje více adekvátních dodavatelů a volba je možná. Tento dodavatel je pečlivě zvolený a prověřený. Má sice silné monopolní postavení, ale náročným výběrem lze riziko zneužití monopolu…