Logistika v zemědělství: Úvod do problematiky

8.11.1 Logistika v zemědělství: Úvod do problematiky

Ing. Tomáš Míšek

Logistikou v zemědělství lze chápat operace, které jsou vykonávány za účelem manipulace, skladování, ale především přepravy zemědělských komodit. Tyto činnosti jsou zpravidla realizovány mezi producentem plodin, tedy zemědělcem, a finálním zpracovatelem komodit. V praxi do tohoto logistického řetězce vstupují ještě mezisklady na spekulativní nákup, obchodní společnosti či přeprodejci.

Materiálový tok agro komodit je diametrálně odlišný od toků zboží průmyslového charakteru. Logistiku v zemědělství můžeme dělit do tří základních skupin, které se odvíjejí od druhu přepravované komodity. Jsou jimi přeprava hnojiv a chemie, přeprava krmných surovin pro živočišnou výrobu a přeprava produktů rostlinné výroby.

Materiálovými toky hnojiv a chemie se rozumí přeprava chemických či živočišných látek, které slouží k zajištění kvalitnější a vyšší rostlinné produkce. Chemie je taktéž hojně využívána pro ochranu plodin před nežádoucími parazity či hmyzem. Nejčastěji se tyto látky využívají na jaře před sadbou a na podzim po sklizni. Lze tedy říci, že expedice je ve větší míře spíše sezonního charakteru.

V přepravě produktů a krmiv pro živočišnou výrobu odpadá sezonnost, jelikož nabídka i poptávka po tomto druhu zboží je stálá během celého roku. Je tomu tak především díky charakteru využití přepravované komodity. Krmné suroviny, nejčastěji různé druhy šrotů, se využívají pro krmné účely dobytka. Dle výpočtů lze tedy téměř se stoprocentní jistotou naplánovat potřebu krmiv a zařídit veškeré logistické operace měsíce dopředu.

Logistika rostlinné výroby je nejnáročnější materiálový tok, ať už v největším množství vyprodukovaných komodit, ale především díky silnému sezonnímu charakteru. Během sklizně, která trvá zhruba 6 týdnů, mají logistické operace klíčový charakter pro řádné dodržení smluvených termínů a následnou ochotu zemědělských podniků pro následující obchodní spolupráci.

Z pohledu logistiky lze říci, že taktéž dopravní a manipulační technika v zemědělství je podstatně odlišná od strojů, které se využívají v jiných průmyslových odvětvích. Veškerá technika musí být přizpůsobena charakteru a druhu přepravované či manipulované komodity, ale především musí být uzpůsobena obtížnému a nestandardnímu terénu, který bývá častokrát nejužším místem celého logistického plánování. Kvalitu a bezpečnost terénu ovlivňuje především skladba terénu, meteorologické podmínky, ale také ochota a možnosti zemědělského podniku investovat finanční prostředky do bezpečné a přijatelné dopravní a manipulační infrastruktury.

Přepravní a manipulační techniku pro zemědělské účely lze rozdělit do tří základních skupin, kterými jsou traktory, secí či žací stroje, manipulační technika pro polní práce, dále nakladače, manipulátory a ostatní stroje pro práci uvnitř a v okolí zemědělského podniku. Třetí skupinu tvoří nákladní automobily pro silniční přepravu zemědělských komodit k odběrateli či finálnímu zpracovateli.

První skupinu technicky nejnáročnější části zastávají traktory, secí či žací stroje a manipulační technika pro polní práce, která je vystavena extrémně náročnému terénu častokrát v nestandardních podmínkách. Velká důležitost je kladena na kvalitu a výkonnost strojů, ale především na bezpečnost samotné obsluhy techniky, jelikož případné nehody mívají častokrát fatální následky.

Do druhé skupiny patří nakladače, manipulátory a ostatní stroje pro práci uvnitř a v okolí zemědělského podniku. Do této skupiny lze zařadit stroje, které se využívají pro nakládku, vykládku či přesun a manipulaci s uskladněnou komoditou v rámci areálu zemědělce. Z důvodu vysokých pořizovacích nákladů na tuto techniku bývá v praxi pronajímána či sdílena mezi menšími zemědělci v nejbližším okolí.

Do třetí skupiny lze zařadit stroje pro přepravu zemědělských komodit od zemědělce ke zpracovateli. Nejčastěji se využívá typ automobilu se sklápěcí korbou. Pro specifické druhy zemědělských komodit se mohou taktéž využít automobily s posuvnou podlahou či speciálně upravené soupravy. Samotné automobily vlastní pouze velká zemědělská družstva, případně zemědělské koncerny. Většina zemědělských podniků auta nevlastní a komodita je prodávána bez dopravy. Tu následně zajistí kupující prostřednictvím najatého dopravce či spediční společnosti.

Obecně lze tedy říci, že logistické operace zahrnují veškerý materiálový, ale i informační tok zboží či informací. Logistika v zemědělství je specifická především kvůli náročnému terénu, kterému je vystavěna veškerá technika. O důležitosti finálního produktu není pochyb, jelikož výsledkem veškerých těchto činností je produkt, bez kterého nemůže fungovat finální spotřebitel, tedy každý z nás.

Řešením problematiky logistických operací ve sklizni bývá nejnáročnějším úkolem v roce. Značné nároky a vysoká míra stresu je během zhruba 6 týdnů aktivní sklizně vyvíjena na veškeré články logistického řetězce. Prioritou je třeba řádně dodržet veškeré smluvené termíny, spolehlivě a bezpečně dopravit sklizenou komoditu na předem určené místo. Veškeré tyto úkony je třeba vykonat v maximální rychlosti a za co nejnižších nákladů.

Úzkých míst logistického řetězce během sklizně může býti více. Mezi nejčastější problémy a komplikace při expedici bývá sklizeň přímo od kombajnu, absence či minimální prostory skladů, případně technické problémy dopravních a manipulačních prostředků. V neposlední řadě může být expedice zpožděna kvůli neodpovídajícímu technickému stavu či špatnému plánování skladových zásob odběratele, případně může dojít k úplnému zrušení kontraktu kvůli neodpovídající smluvní kvalitě dodané komodity.

Problematikou sklizně od kombajnu se zabývají spíše menší zemědělské podniky, jež nemají dostatek financi na pořízení techniky, která je vhodná pro přepravu komodit do areálu zemědělce, kde lze následně navázat nakládkou standardních automobilů pro silniční přepravu. Největší problematikou nakládky během sklizně na poli bývá složitý a častokrát nebezpečný povrch terénu. Další nevýhodou mohou být dlouhé čekací lhůty na naplnění celé ložné kapacity kamionu. Z tohoto důvodu bývá ze strany dopravce či spediční společnosti nižší ochota podílet se na tomto druhu nakládky. V případě, že dopravce smluvně potvrdí tento druh dopravy, bývá z výše zmíněných důvodů doprava nákladnější, než by tomu bylo z areálu podniku.

V České republice působí mimo velkých zemědělských podniků taktéž drobní zemědělci, kteří mívají problémy s dočasným či dlouhodobým uchováním sklizených zemědělských komodit z důvodů absence či minimálních skladovacích kapacit. V praxi bývá takto omezená kapacita velkým problémem, jelikož je třeba zajistit odvoz komodit v řádech hodin, maximálně jednotky dní. V případě zpoždění logistických operací dochází k naplnění případných skladovacích prostor a zastavení průběhu samotné sklizně, což může mít za následek finanční ztrátu. Děje se tomu tak v důsledku horší kvality komodity, což může zapříčinit přezrání plodiny či nevhodné klimatické a meteorologické podmínky.

Nejnebezpečnějším úzkým místem celého logistického řetězce jsou možný technické problémy dopravních a manipulačních prostředků. V rámci sklizně bývá zemědělská i dopravní technika maximálně vytěžována a kvůli tomu dochází častokrát k poruchám. V případě defektu nastává problém s čekací lhůtou na opravu, komplikací bývají taktéž dlouhé termíny pro dodání nového náhradního dílu, které nejsou většinou skladem. V případě takovéto komplikace nemá častokrát dopravce či zemědělec nárok na náhradní techniku a tím může dojít k nedodržení smluvených termínů a zásadní finanční ztrátě či narušení obchodních vztahů.

Nedílnou součástí uceleného logistického řetězce je i koncový odběratel, zpracovatel či překupník, který se taktéž svojí činností podílí na úspěšné realizaci celého obchodního případu. V praxi se může stát, že koncového zákazníka postihne defekt a technický stav nedovolí řádnou a bezpečnou vykládku. Opakem může být taktéž chybné plánování skladových kapacit, což má za následek přerušení či úplné zastavení dodávek komodit. V rámci uzavřených kontraktů a časového presu ve sklizni jsou tyto problémy velkou komplikací a nutností je okamžité řešení vzniklé situace.

Častým problémem, a to i v průběhu celého roku, bývá dodání komodity, která neodpovídá smluvním parametrům. Každá vyprodukovaná plodina se řadí do skupin dle norem ČSN, které určují jednotlivé kvalitativní parametry, podle nichž se následovně určuje cena při obchodování na burze s agro komoditami. Případné jakostní nedostatky se říší cenovou či množstevní srážkou. V případě závažných kvalitativních nedostatků je třeba komoditu vrátit zpět k prvovýrobci, který je nucen uhradit veškeré logistické vícenáklady. Veškeré tyto činnosti musejí plynule navazovat, aby nedocházelo k velkým časovým prostojům, které bývají v nejzazších případech vyúčtovány nad rámec nákladů za dopravu.

Klíčem k úspěšnému zvládnutí veškerých logistických operací ve sklizni je spolupráce s kvalitními a spolehlivými obchodními partnery, řádné uzavření nákupních i prodejních smluv, smluvně potvrzené zajištění najaté dopravy a v neposlední řadě také množství zkušeností, které se zhodnotí právě v tomto náročném období.

Nejčastějším druhem obchodu a způsobem dopravy je přímá expedice zemědělských komodit od prvovýrobce až k finálnímu odběrateli. Nespornou výhodou tohoto druhu obchodu jsou…