5.5.2.10
DPH u přepravních služeb 10: Daňové doklady
Ing. Zdeněk Kuneš
NahoruUrčení pravidel pro vystavování daňových dokladů
Podle § 26 odst. 1 ZDPH (zákona č. 235/2004 Sb., o DPH) je daňovým dokladem písemnost, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o DPH.
Z toho vyplývá, že není nijak stanovena podoba nebo forma daňového dokladu a daňovým dokladem může být například smlouva, dodací list apod., pokud splňují náležitosti daňového dokladu.
Daňové doklady se posuzují shodně bez ohledu na to, zda mají listinnou či elektronickou podobu, protože daňový doklad může být vystaven jak v elektronické, tak v listinné podobě.
Elektronickou podobu má daňový doklad za předpokladu, že je vystaven a obdržen elektronicky, přičemž s jeho obdržením v elektronické podobě musí příjemce dokladu souhlasit. Souhlas příjemce dokladu je nutný pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, tedy nejen jeho vystavení, ale také předání nebo zpřístupnění, včetně jeho uchování po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů.
Udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě není ale nijak stanoveno, proto může být tento souhlas zakotven již v obchodní smlouvě, nebo samostatně dohodou obou stran: ať písemnou nebo i ústní.
V běžné praxi ale platí, že mlčení znamená souhlas. Z toho vyplývá, že v případě, že poskytovatel plnění vystaví daňový doklad v elektronické podobě a v elektronické podobě ho také odběrateli odešle a odběratel se převzetí dokladu v této podobě nijak nebrání, považuje se jeho mlčení za souhlas s vystavením dokladu v elektronické podobě.
Odpovědnost za správnost údajů uvedených na daňovém dokladu je na straně osoby, která plnění uskutečňuje.
Plátce, který přijme zdanitelné plnění a na základě přijatého daňového dokladu uplatňuje nárok na odpočet daně, si ale musí zkontrolovat, zda jsou údaje uváděné na daňovém dokladu správné, protože daňové doklady mají klíčovou roli pro prokazování uskutečněného zdanitelného plnění a při prokazování nároku na odpočet daně.
Plátce, příjemce daňového dokladu, má nárok na odpočet jen správně uplatněné daně. Z toho vyplývá, že pokud je na daňovém dokladu poskytovatelem zdanitelného plnění například uvedena chybná sazba daně, má plátce odběratel nárok na odpočet daně jen ve správné výši.
U daňových dokladů vystavených plátcem v režimu přenesení daňové povinnosti je problematika sazby daně a výše daně plně přenesena na plátce, příjemce zdanitelného plnění.
Obecně k daňovým dokladům je ještě třeba zdůraznit, že doklad má deklaratorní účel a k prokázání nároku na odpočet daně nestačí pouze daňový doklad, byť by měl všechny náležitosti podle zákona o DPH.
Plátce má nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění, které je na daňovém dokladu deklarováno a musí být pro prokázání nároku na odpočet daně schopen prokázat dalšími důkazními prostředky, že je na dokladu uvedeno to, co skutečně proběhlo.
Základním pravidlem pro vystavování daňových dokladů podle § 27 zákona o DPH je, že zásady pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém je místo plnění.
Daňový doklad je vystaven podle pravidel vymezených českým zákonem o DPH i v případě, že je místo plnění stanoveno v jiném členském státě a osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou bylo plnění uskutečněno.
Pro plátce poskytujícího přepravní službu to má význam při poskytnutí této služby osobě povinné k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě, případně při přijetí této služby od neusazené osoby.
Příklad:
Plátce poskytl přepravu zboží z Prahy do Bratislavy pro slovenského podnikatele, registrovaného k dani na Slovensku. Místo plnění je na Slovensku. Daňový doklad vystavil plátce podle pravidel daných českým zákonem o DPH.
Příklad:
Slovenská přepravní firma poskytla přepravu zboží z Košic do Brna pro plátce. Místo plnění je v tuzemsku. Slovenský přepravce vystavil daňový doklad podle pravidel daných zákonem o DPH na Slovensku.
Toto pravidlo však neplatí v případě, že je příjemce přepravní služby v jiném členském státě zmocněn k vystavení daňového dokladu za poskytovatele služby.
Příklad:
Plátce poskytl přepravu zboží z Prahy do Košic pro slovenského podnikatele, registrovaného k dani na Slovensku, který je za plátce zmocněn vystavit na tuto přepravní službu daňový doklad. Místo plnění je na Slovensku, povinnost přiznat daň má slovenský podnikatel, příjemce přepravní služby. Slovenský podnikatel vystavil na tuto přijatou přepravní službu daňový doklad podle slovenského zákona o DPH.
Pokud je místo plnění určeno v jiné členské zemi, ale osobou povinnou přiznat daň je poskytovatel plnění, podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům členské země, v níž je určeno místo plnění.
Příklad:
Český občan s bydlištěm v Praze si koupil nábytek v Bratislavě a objednal si jeho přepravu do Prahy od české dopravní společnosti, plátce. Jedná se o přepravu zboží mezi členskými státy poskytnutou pro osobu nepovinnou k dani, u které se místo plnění stanoví podle místa, kde je přeprava zboží zahájena. V tomto případě je přeprava zboží zahájena v Bratislavě. Český přepravce je povinen registrovat se k dani z přidané hodnoty na Slovensku a má povinnost přiznat a zaplatit daň na Slovensku. Zákazníkovi poskytne přepravní službu se slovenskou daní. Na poskytnutí této služby vystaví daňový doklad podle slovenského zákona o DPH.
Při poskytnutí přepravní služby s místem plnění ve třetí zemi podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům členského státu, ve kterém má poskytovatel plnění sídlo nebo provozovnu, pokud je plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny.
Příklad:
Česká přepravní společnost, plátce, poskytla přepravu zboží z Brna do Košic pro ukrajinskou obchodní společnost. Místo plnění při poskytnutí přepravy zboží je na Ukrajině. Plátce vystavil daňový doklad podle pravidel daných zákonem o DPH.
NahoruPravidla pro vystavování daňových dokladů
Plátce je povinen vystavit daňový doklad.
Při vystavování daňových dokladů platí zásada, že je plátce při dodání zboží nebo poskytnutí služby povinen vystavit daňový doklad osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani.
Osobě, která není osobou povinnou k dani, není plátce povinen vystavit daňový doklad.
Pokud plátce přijme před uskutečněním zdanitelného plnění zálohu, ze které mu vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, je také povinen vystavit daňový doklad.
Na dodání zboží, které se považuje za dodání zboží za úplatu podle § 13 odst. 4 písm. a), b) a e) zákona o DPH, a na poskytnutou službu, která se podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH považuje za službu poskytnutou za úplatu, je plátce povinen vystavit doklad o použití.
Plátce není povinen vystavit daňový doklad na plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, jako je například osvobozený nájem nemovité věci.
Příklad:
Plátce, přepravní společnost, pronajímá autodílnu podnikateli, který není plátcem. Nájem musí být osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně. Plátce není povinen na tento nájem vystavit daňový doklad.
Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad.
Osoba povinná k dani, která není plátcem, je povinna vystavit daňový doklad mimo jiné při poskytnutí služby pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, pokud je místo plnění v jiném členském státě nebo v zahraničí.
Obdobně jako plátce je osoba povinná k dani povinna vystavit daňový doklad na přijatou úplatu, a sice v případech, kdy před uskutečněním uvedených plnění vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.
Příklad:
Český přepravce, neregistrovaný za plátce, poskytl přepravu zboží z Brna do Košic pro slovenskou obchodní společnost. Přepravce se poskytnutím této služby stal podle § 6i zákona o DPH identifikovanou osobou a byl na příjemce služby povinen vystavit daňový doklad podle pravidel daných zákonem o DPH.
NahoruLhůta pro vystavení daňového dokladu
Pro vystavení daňového dokladu platí obecná lhůta do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění. Při vystavení daňového dokladu po této lhůtě může být plátci udělena sankce.
Pokud je daňový doklad vystaven po zákonem stanovené lhůtě, neznamená to, že by na jeho základě nemohl plátce, odběratel zdanitelného plnění, uplatnit nárok na odpočet daně. Daňový doklad to pro něho je.
Při poskytnutí služby pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, v němž nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu, jejímž prostřednictvím je toto plnění uskutečněno, nebo je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo byla na tuto službu přijata úplata, platí pro vystavení daňového dokladu lhůta do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém se plnění uskutečnilo, nebo byla přijata úplata.
Příklad:
Český přepravce, plátce, poskytl 3. července přepravu zboží z Brna do Košic pro slovenskou obchodní společnost, registrovanou na Slovensku k dani. Místo plnění je na Slovensku. Přepravce vystavil daňový doklad dne 10. srpna.
Poskytovatel zdanitelného plnění může k vystavení daňového dokladu zmocnit příjemce zdanitelného plnění nebo také třetí osobu. Toto zmocnění musí být písemné, a pokud je uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.
Plátce je povinen ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu tento daňový doklad odeslat nebo jakýmkoliv způsobem doručit příjemci zdanitelného plnění.
NahoruNáležitosti daňového dokladu
Podle zákona o DPH jsou náležitosti daňového dokladu rozděleny na povinné náležitosti a dále náležitosti, které daňový doklad musí v určitých případech obsahovat navíc, a dále náležitosti, jež v určitých případech na daňovém dokladu být nemusejí.
Povinnými náležitostmi jsou údaje o dodavateli a o odběrateli (označení, daňové identifikační číslo), evidenční číslo daňového dokladu a údaje o poskytnutém plnění (rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, jednotková cena, základ daně, sazba daně, výše daně v české měně).
Při poskytnutí plnění, které je osvobozeno od daně, musí daňový doklad také obsahovat odkaz na příslušné ustanovení zákona, případně ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný odkaz, že je plnění od daně osvobozeno.
V případě poskytovatelů přepravních služeb se tato povinnost vztahuje na situace, kdy plátce poskytuje přepravní službu související s vývozem zboží nebo dovozem zboží, která je podle § 69 zákona…
