Cestovní náhrady: Přerušení pracovní cesty

5.3.6

Cestovní náhrady: Přerušení pracovní cesty

Ing. Karel Janoušek

 NahoruPřerušení pracovní cesty

Zákoník práce (ZP) umožňuje povolit přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce a přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před začátkem výkonu práce.

Při takovém předem dohodnutém přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance přísluší zaměstnanci pouze náhrada jízdních výdajů, a to do výše, která by zaměstnanci náležela v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo (viz § 160, 162, 163 a 170 ZP). To je značná výhoda pro zaměstnance, protože mu tyto jízdní výdaje jsou zaměstnavatelem prakticky hrazeny za použití dopravních prostředků v jeho soukromé době. Jde o výjimku ze zásady poskytování cestovních náhrad při takovém přerušení pracovní cesty, protože jiné cestovní náhrady, tj. náhrada výdajů za ubytování, náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů ani stravné, zaměstnanci za dobu přerušení pracovní cesty nepříslušejí. Nárok na tyto náhrady tak při povoleném přerušení pracovní cesty před výkonem práce zaměstnanci vzniká až od okamžiku započetí výkonu práce a při povoleném přerušení pracovní cesty po ukončení výkonu práce končí ukončením výkonu práce. Pro stravné lze dohodnout i jinou dobu, než je začátek či konec výkonu práce, ale ta logicky musí s výkonem práce nějak souviset (např. začátek nebo konec pracovní doby, apod.).

Přerušením pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance není povinný odpočinek řidiče během jízdy, doba nakládky či vykládky, doba čekání na materiál nebo dopravní prostředek, není to ani doba, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodu špatného počasí anebo protože do doby trvání pracovní cesty spadá sobota, neděle nebo svátek, apod. Jsou to zejména případy, kdy zaměstnanec chce ze svých soukromých důvodů odjet do určeného místa…