Zákon o silniční dopravě a logistika

2.2.3 Zákon o silniční dopravě a logistika

Doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc.

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání. Zároveň stanovuje také práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a vymezuje pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku. Nevztahuje se na provozování silniční dopravy pro soukromé potřeby fyzické osoby – provozovatele vozidla, členů jeho domácnosti a jiných osob, pokud není doprava prováděna za úplatu.

V úvodních paragrafech tohoto zákona jsou uvedeny např. definice silniční dopravy, vnitrostátní mezinárodní silniční dopravy, linkové osobní dopravy, taxislužby, dopravce aj. Z pohledu logistiky je důležitým pojmem dopravce, což je fyzická nebo právnická osoba provozující silniční dopravu. Tuzemský dopravce je dopravce, který provozuje silniční dopravu pro cizí potřeby na základě koncese nebo silniční dopravu pro vlastní potřeby k zajištění své podnikatelské činnosti vykonávané na základě živnostenského nebo jiného oprávnění uděleného podle zvláštního právního předpisu orgánem České republiky.

Tuzemský dopravce je povinen:

• provozovat silniční dopravu vozidlem, jemuž byla přidělena státní poznávací značka České republiky a které je zapsáno v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu;

• zajistit (v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie), aby řidiči dodržovali ustanovení týkající se doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku;

• zajistit, aby v každém vozidle byly při provozu doklady týkající se záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu.

Provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby lze jen na základě koncese, kterou lze udělit pro provozování silniční dopravy velkými vozidly jen právnické osobě se sídlem na území České republiky nebo fyzické osobě s trvalým pobytem na území České republiky nebo obdobným pobytem na území některého jiného členského státu, při splnění zvláštních podmínek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, jimiž jsou:

• Usazení – koncesi pro provozování silniční dopravy velkými vozidly nelze udělit osobě, která je oprávněna k provozování silniční dopravy velkými vozidly v jiném členském státě než v České republice.

• Dobrá pověst – dobrou pověst má osoba, jež je bezúhonná podle živnostenského zákona, pokud dobrou pověst podle živnostenského zákona neztratila anebo ji neztratila rozhodnutím dopravního úřadu nebo orgánu jiného členského státu než České republiky.

• Finanční způsobilost – žadatel o koncesi, který povede účetnictví, může finanční způsobilost prokázat zahajovací rozvahou nebo zahajovací rozvahou ve zjednodušeném rozsahu. Žadatel o koncesi, jenž povede daňovou evidenci, může finanční způsobilost prokázat zahajovacím přehledem obchodního majetku.

• Odborná způsobilost – která se prokazuje živnostenskému úřadu osvědčením o odborné způsobilosti pro provozování silniční dopravy, jež vydá buď dopravní úřad na základě úspěšně složené zkoušky z předmětů a za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie, nebo orgán jiného členského státu než České republiky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.

• Podnikatel v silniční dopravě je povinen:

• označit velká vozidla, která používá k podnikání, svým obchodním jménem;

• zajistit, aby v každém vozidle používaném k podnikání byl při jeho provozu doklad o oprávnění k podnikání;

• zajistit, aby práce řidiče vozidla určeného pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče vykonávala pouze osoba spolehlivá;

• provádět opravy velkých vozidel s výjimkou drobných oprav na plochách k tomu určených a doklad o provádění údržby mimo vlastní prostory uchovat po…