Uspořádání materiálového toku

8.5.3 Uspořádání materiálového toku

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Manipulace s materiálem nezvyšuje hodnotu materiálu – naopak zvyšuje provozní náklady. Hlavní zásadou je manipulaci z výrobního procesu vyloučit nebo aspoň podstatně omezit například sloučením manipulačních a technologických operací.

Uspořádání pracovišť – dispozice je efektivní tehdy, pohybuje-li se materiál vždy ve směru výrobního postupu co nejpříměji, beze změny směru pohybu, bez zbytečných vedlejších cest, vracení, křižování po nejkratší trase. S narůstající délkou trasy rostou náklady na manipulaci a možnosti rušení plynulého toku materiálu. Požadavku co nejkratší trasy vyhovuje nejlépe linkové nebo alespoň předmětné uspořádání výrobních pracovišť, kde jsou po sobě následující technologické operace co nejblíže u sebe.

Jednotlivé výrobky se mají tam, kde je to vhodné, sdružovat v dopravních dávkách do manipulačních jednotek. Tvar, velikost a manipulovatelnost manipulačních jednotek mají být takové, aby zároveň plnily funkci jednotky přepravní, skladovací i výrobní.

Počet manipulačních úkonů má být co nejmenší. Je třeba se vyhýbat překládání z jednoho manipulačního zařízení na druhé. Kapacity manipulačních zařízení musí na sebe vzájemně navazovat a být v souladu s výrobními kapacitami. Touto návazností kapacit se vytvářejí předpoklady k odstranění skladování v průběhu mezioperační manipulace.

V případech, kdy materiálový tok není rozhodujícím činitelem, je dispoziční řešení prováděno podle jiných kritérií:

• použití téhož manipulačního zařízení nebo vybavení – pracoviště, jejichž obsluha vyžaduje stejný typ manipulačního zařízení, mají být umístěna co nejblíže vedle sebe,

• návaznost na pomocné provozy – například nářaďovna se umísťuje poblíž obrobny, sklad raznic je umístěn vedle lisovny,

• využívání odborné kvalifikace pracovníků – obsazování více pracovišť jedním nebo skupinou pracovníků pro dokonalejší využití schopností, zejména odbornosti a kvalifikace, protože jedním pracovištěm není dostatečně vytížen jejich časový fond,

• používání téhož prostoru – některá pracoviště vyžadují určité vlastnosti prostoru, např. únosnost podlah, osvětlení, klimatizace apod. - sdružováním pracovišť se stejnými požadavky na vlastnosti prostoru lze snížit náklady.

Z uvedeného neúplného výčtu vztahů je zřejmé, že na rozmístění pracovišť, meziskladů, odkládacích ploch, kontrolních míst a ostatních míst, jimiž protéká materiálový tok, působí mnoho vlivů.

Dispoziční řešení – způsob rozmístění a seskupení jednotlivých pracovišť je dáno úrovní specializace závodu. Používají se tři typy dispozic:

Technologická – vyznačuje se tím, stejné výrobní operace jsou sloučeny do společných výrobních úseků. Stejné stroje jsou sdruženy podle profesí. Tento typ dispozice se uplatňuje ve výrobě kusové, malo- až středně- sériové a především v hutnictví a těžkém strojírenství. Časový průběh výroby je postupný. Výhodou je lepší využití strojů, kvalifikace pracovníků, snadnější údržba. Změny výrobního programu nenaruší výrobu. Nevýhodou je komplikovaný materiálový tok, delší průběžná doba výroby a poměrně značné nároky na výrobní plochy. To znamená vyšší vlastní náklady. Výrobky jsou různorodé, jejich množství je však malé.

Předmětné – stroje a zařízení jsou rozmístěny dle sledu operací. Pohyb součástí výrobou dostává stejný směr a vzniká výrobní proud – výrobní linka. Nejvyšší úroveň představuje linka pro výrobu jednoho předmětu, často s vysokým podílem automatizace. Výhodou je krátký, jednoduchý, plynulý materiálový tok, krátká průběžná doba výroby, menší výrobní plocha, vyšší kvalita řízení, úspory na skladování. Dispozice se uplatňuje v hromadné a velkosériové výrobě.

Kombinované uspořádání – v praxi nastávají případy, kdy je výhodné oba způsoby kombinovat. V mechanicko-montážním provozu se často vyplatí uspořádat obrobny technologicky a vyrábět součásti v ekonomických dávkách na mezisklad. Vlastní montáž je pak uspořádána předmětně do montážní linky. Tato dispozice bývá obvyklá ve středně- a velko- sériové výrobě. Výhody a nevýhody plynou z kombinací obou předchozích způsobů.

Technický vývoj výroby vyžaduje všude tam, kde je to možné, přecházet od technologického k předmětnému uspořádání pracovišť. Podmínkou přechodu je ale předpokládaná hromadnost a životnost výroby a dostatečné procento využití strojů.

Jak již bylo uvedeno, při rozborech pohybu materiálu je cílem získat přehled o:

• materiálu (výrobky nebo skupiny materiálu),

• trase (výchozí místo a místo určení nebo průběh pohybu),

• toku (nebo pohybu) materiálu.

Materiál musí být analyzován a roztříděn dříve, než bude započato s rozborem jeho pohybu. O třídění materiálu je pojednáno výše – jsou uvedeny základní skupiny a charakteristické rysy materiálu.

Každá trasa, po níž se materiál pohybuje, je určena výchozím místem a místem určení. Začátek a konec trasy je určen dispozicí. Délka trasy je dána vzdáleností výchozího místa a místa určení. Každá trasa má svůj nějaký fyzický stav (přímá, oblouková, lomená, šikmá, svislá...).

Důležitá je:

• zaplněnost trasy (dopravní špičky, jiné překážky),

• povrch trasy (udržovaný, neudržovaný, dlážděný, asfaltovaný, únosnost podlah...),

• klima na trase (vnitřní nebo venkovní plochy, vytápěné či nevytápěné prostory, výbušné či nevýbušné prostředí),

• čisté nebo znečištěné plochy (prašnost),

• situace v koncových bodech (počet nebo rozložení míst nakládky a vykládky, organizace práce v nich).

Je…