Teorie omezení

7.9 Teorie omezení

Ing. Leo Tvrdoň, Ph.D., ALog., Ing. Jaroslav Bazala, Ph.D., ALog. a kolektiv autorů

Teorie omezení (Theory of constraints) je rozpracována v publikacích Eliahu M. Goldratta, který je jejím zakladatelem. Základy jsou popsány a vysvětleny v knize The Goal (v českém překladu Cíl). V knize se hlavní postava Alex Rogo potýká nejen s problémy svého osobního života, ale hlavně s problémy z pracovního světa. Výroba v jeho podniku má být ukončena a z vyšších míst dostává pouhé tři měsíce na zvrácení takřka neodvratitelného. Na pomoc mu vstupuje do života fyzik Jonah, který ho logickými kroky a kladením správných otázek vede ke zlepšení a vykázání nečekaných výsledků skomírajícího podniku. Touto, možné říct, zábavnou formou jsou popsány základní myšlenky, principy a směry řešení práce s úzkými místy.

Díky specifickému podání se TOC těšila velké pozornosti z řad manažerů firem, odborníků ale také široké laické veřejnosti. Že se jednalo o vážný zájem, potvrzuje fakt, že na téma TOC bylo vydáno mnoho dalších knih a sestrojeno neméně počítačových programů, které metody TOC jak přibližují, tak vyučují. Metoda TOC byla zařazena i do mnoha programů výuky na vysokých školách a MBA.

Pro pomoc se správnou implementací teorie omezení do podnikových systémů bylo např. spuštěno vysílání TOC TV, byla vytvořena celosvětová síť poradenských firem (v ČR od roku 1999 - Goldratt CZ) a bylo napsáno několik volných pokračování prvního úspěšného románu, které rozšiřují aplikaci metody z výroby do oblastí distribuce (Co nemám, neprodám - Isn´t It Obvious, 2000), řízení projektů (Kritický řetěz - Critical Chain, 1997), marketingu a strategie (Cíl 2 - It´s Not Luck, 1994), informačních systémů (The Haystack Syndrome, 1990) a dalších.

V naší odborné praxi jsou tyto myšlenky uváděny také pod názvem teorie úzkých míst.

V současnosti se TOC považuje za ucelenou manažerskou filozofii, která nabízí nový přístup k řízení a trvalému zlepšování podnikových systémů ve všech jeho funkčních oblastech. Pomáhá nalézt odpovědi na tři základní otázky, bez kterých se proces trvalého zlepšování neobejde:

• co změnit,

• na co to změnit,

• a jak změnu provést.

TOC je silně orientována na jediný a nezpochybnitelný cíl, kterým je u komerčních organizací vydělávání peněz. Jediným legitimním cílem organizace je zisk, jeho maximalizace nyní i v horizontu budoucnosti. TOC nabízí metodiku, která účinně napomáhá dosažení tohoto cíle. Ve své další knize Cíl II = It´s Not Luck definoval Goldratt tři základní nezbytné podmínky, bez kterých by podnik nemohl dosahovat svého cíle. První podmínka ochraňuje majitele a akcionáře podniku, jejich zájmy a je obrazem základního cíle, tedy vydělávat peníze teď i v budoucnosti. Druhá nezbytná podmínka hájí zájmy zaměstnanců, kterým zaručuje bezpečné a uspokojující prostředí teď i v budoucnosti. Třetí podmínka je orientována na trh a jeho uspokojování, a to jak v přítomnosti, tak i v budoucnosti. Nezbytné podmínky se navzájem doplňují a jsou základem strategického řízení podniku.

Hlavní myšlenkou teorie a základem metodiky je existence úzkého místa, omezení systému. Goldratt připodobňuje systém k řetězu nebo také síti propojených řetězů a každý řetěz, jak je známo, je jen tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek.

To vede ke sporu lokálních a systémových optim. Dle TOC není optimální úroveň výkonu systému jako celku rovna součtu všech jednotlivých optim v systému, ale je výsledkem úrovně výkonu jediného prvku v systému, nejslabšího článku řetězu.

Z toho vychází i nový pohled na účetnictví a náklady. Průtok (vnímaný jako ukazatel výkonnosti) není produkován v každé jednotce systému samostatně, ale je konečným výsledkem procesů, které na sebe v systému postupně navazují a je natolik velký, nakolik ho dovolí vyrobit právě nejslabší článek systému. Prioritou systému se stává zvýšení průtoku, což vede při konstantní hodnotě nákladů ke zvýšení zisku a plnění cíle.

Základní principy teorie omezení:

• systémové optimum není sumou lokálních optim (suma jednotlivých optim, ve smyslu co největšího výkonu každého pracoviště, není rovna celkovému optimu,

• každý systém má omezení, které limituje jeho celkový výkon,

• posílení jiného než nejslabšího článku systému, neznamená pro posílení celého systému vůbec nic,

• většinu nežádoucích efektů v systému způsobuje jen hrstka klíčových problémů. Klíčové problémy nejsou téměř nikdy na první pohled zřejmé, ale všechny se projeví přes spojení nežádoucích efektů do kauzálních sítí "příčina – následek",

• úzká místa určují jak průběh procesů, tak i zásobu,

• individuální odstraňování nežádoucích efektů vede k falešnému pocitu bezpečí, zatímco je klíčový problém ignorován,

• setrvačnost je nejhorším nepřítelem procesu trvalého zlepšování systému,

• nápady nejsou řešení.

TOC je založena na principech systémového myšlení. Systém definovat jako komplex prvků spolu se vztahy mezi nimi a mezi jejich vlastnostmi. TOC vychází z toho, že každý systém, bez ohledu na to, v jakém oboru působí a jak dobře je sehrán, má alespoň jedno úzké místo, které brání maximálnímu výkonu a dosahování cíle. Goldratt připodobňuje systémy k řetězům a úzká místa jsou jejich nejslabšími články. Při absenci úzkého místa by nebyl systém ničím limitován a mohl by produkovat nekonečné množství svých výstupů. Úzké místo tedy určuje, kolik toho daný systém vyprodukuje a pokud by se rozšířila kapacita úzkého místa, rozšířila by se i celková produkce systému. Pokud se však rozšíří kapacita na neúzkém místě, která převyšuje průchodnost a kapacitu úzkého místa, výsledkem jsou negativní efekty pro celý systém. Úzká místa ovlivňují nejen průběhy procesů, ale i stavy…