5.2.1
Silniční daň: Předmět daně silniční
Ing. Karel Janoušek
NahoruÚvod
Daň silniční je upravena zákonem č. 16/1993 Sb. Jeho poslední změna byla s účinností od 1. 7. 2020 provedena zákonem č. 299/2020 Sb., kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, přičemž částí III tohoto zákona byly sníženy roční sazby daně silniční u všech vozidel s výjimkou osobních automobilů a ostatních vozidel s největší povolenou hmotností nepřevyšující 3,5 tuny.
Vzhledem k tomu, že daň silniční se týká používání silničních vozidel, je ke správnému uplatnění této daně nezbytná znalost zejména zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, který upravuje např. oblast evidence vozidel, rozdělení vozidel do druhů a kategorií, státních poznávacích značek (registračních značek), technických průkazů a zápisů do nich, ale také znalost dalších předpisů, jako jsou např. zákon č. 111/1994 Sb., zákon č. 361/2000 Sb., vyhláška č. 341/2014 Sb., vyhláška č. 343/2014 Sb., v platném znění a další předpisy, jež se týkají vozidel a přímo anebo nepřímo se tak daně silniční týkají.
Přestože zákon o dani silniční není příliš rozsáhlý (anebo možná právě proto), je často podceňován. Ve spojení s ustanoveními zákona o daních z příjmů pak dochází při zjišťování základu daně z příjmů a uplatňování daně silniční jako daňového výdaje (nákladu) k řadě nepřesností a zbytečným omylům. Nesprávnosti při rozhodování o tom, zda příslušné vozidlo je či není předmětem daně silniční, která osoba je a kdy poplatníkem této daně a zda si může tuto daň zahrnout do svých daňových výdajů (nákladů), vyplývají zejména z nesprávné aplikace příslušných ustanovení uvedených zákonů. V řadě případů pak jsou nesprávnosti důsledkem nevhodného postupu příslušné osoby, vyplývajícího zejména z nesprávného předpokladu, že vozidlo je předmětem daně pouze v případě, že podnikatel, vlastník, provozovatel či držitel vozidla je táž osoba a že je v souvislosti s použitím vozidla účtováno o nějakých nákladech. Přitom u daně silniční není prvotní otázkou, kdo je vlastníkem vozidla (zda právnická osoba, podnikatel anebo fyzická osoba-občan nepodnikající), ale to, zda toto vozidlo je předmětem daně. Až po vyřešení této otázky je možno zabývat se řešením dalších problémů, tj. tím, kdo je poplatníkem daně, kdy a v jaké výši má daň platit a zda je možno uplatnit ji jako daňový výdaj (náklad).
NahoruPředmět daně silniční
Nejdůležitějším ustanovením zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, v platném znění (dále jen ZDSIL), je ustanovení § 2, neboť podle jeho znění se určuje, které vozidlo a za jakých podmínek je předmětem silniční daně.
Aby bylo vozidlo předmětem daně, musejí být splněny současně tyto podmínky:
-
je to silniční vozidlo (viz § 3 odst. 1 a § 2 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.);
-
je registrováno v ČR (viz § 6 zákona č. 56/2001 Sb. a další), má tedy standardní státní poznávací značku (standardní registrační značku) - viz § 4 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. 23 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 343/2014 Sb.;
-
je provozováno na území ČR a
-
je používáno:
-
poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, z níž plynou příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP, nebo
-
poplatníkem daně z příjmů právnických osob, s výjimkou veřejně prospěšného poplatníka (viz § 17a ZDP), nebo
-
veřejně prospěšným poplatníkem daně z příjmů právnických osob podle § 17a ZDP k činnosti, která je u tohoto poplatníka předmětem daně z příjmů právnických osob.
Kromě toho jsou podle § 2 odst. 3 ZDSIL vždy předmětem daně nákladní automobily s největší povolenou hmotností (celkovou hmotností) vyšší než 3,5 tuny registrovaná v ČR a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrovaná v ČR, a to bez ohledu na to, k jaké činnosti jsou používána. U těchto vozidel není, ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) č. j. 7 Afs 64/2008-52, vůbec rozhodující, zda jsou či nejsou používána k podnikání, zda jsou či nejsou provozována na území ČR. Rozhodující je pouze to, že jsou registrována v ČR. Předmětem daně silniční tak uvedená vozidla (registrovaná v ČR) prakticky nejsou jen v těch kalendářních měsících, kdy jsou po celý kalendářní měsíc v souladu s § 12 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, vyřazena z registru silničních vozidel. Některá vozidla jsou však od daně osvobozena (viz § 3 písm. f) ZDSIL), u některých se snižuje sazba daně až o 100 % (viz § 6 ZDSIL).
To, která vozidla jsou silničními vozidly, je uvedeno v § 2 zákona č. 56/2001 Sb., jednotlivé druhy a kategorie vozidel pak v § 3 uvedeného zákona. Připomínáme, že pro určení, zda jde o silniční vozidlo, je rozhodující druh (příp. kategorie) vozidla zapsaný v technickém průkazu vozidla.
Podmínka registrování vozidla v ČR je splněna v okamžiku, kdy registrační místo přidělí vozidlu standardní registrační značku. Přidělení zvláštní registrační značky pro jízdu z místa prodeje do místa registrace silničního vozidla (§ 23 písm. c) vyhlášky č. 343/2014 Sb. – bod 1) ještě není registrací vozidla v registru silničních vozidel. Vozidla se zvláštní registrační značkou nejsou ani podle ustanovení § 2 odst. 4 písm. b) ZDSIL předmětem daně.
Při určení, zda vozidlo je předmětem daně, není důležité, kdo je vlastníkem, provozovatelem či držitelem vozidla zapsaným v technickém průkazu vozidla. Vozidlo zahrnuté i nezahrnuté v obchodním majetku je totiž předmětem daně silniční vždy, když toto vozidlo použije právnická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 18 ZDP nebo § 18a ZDP, nebo fyzická osoba k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 7 ZDP. Přitom není důležité, zda příjem z takovéto činnosti je od daně z příjmů osvobozen anebo zda příslušný poplatník daně z příjmů daň z příjmů, např. z titulu uplatnění odčitatelné položky podle § 20 ZDP, neplatí.
Použitím vozidla pro uvedené účely se rozumí také případ, kdy vlastník vozidla pronajme vozidlo jiné osobě a nájemné za toto…