3.2.9.2
Povinnosti tuzemského dopravce a povinnosti podnikatele v silniční dopravě
Ing. Soňa Brettová
Ve kterých případech musí mít dopravce povolení k provozování dopravy a potřebuje v takových případech prokazovat odbornou a finanční způsobilost?
Zákon o silniční dopravě od účinnosti novely zákona o silniční dopravě již nezná právní institut povolení k provozování dopravy, která není živností. Protože již takový způsob dopravy zákon neupravuje, nebudou správní orgány takové povolení vydávat. Zákon od vydávání těchto povolení ustoupil proto, že v praxi byla využívána zcela výjimečně. Některé dopravní úřady tato povolení nevydávaly celé roky prakticky vůbec, a to proto, že nebyly podány žádné žádosti o jejich vydání. Pokud by po novele zákona o silniční dopravě přeci jenom nějaký dopravce o povolení k provozování dopravy požádal, musel by dopravní úřad správní řízení o této žádosti (které je vlastně zahájeno podáním žádosti) zastavit usnesením podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, jakožto žádost zjevně právně nepřípustnou a tazateli sdělit, že tuto činnost může vykonávat bez povolení.
Může dopravce provozovat vozidlo s cizí SPZ, resp. registrační značkou?
Odpověď na tuto velmi častou otázku je jednoznačná – nemůže. Zákon o silniční dopravě ukládá dopravci (tj. jak při provozování dopravy pro vlastní potřebu, tak pro cizí potřebu) povinnost provozovat ji vozidly evidovanými v České republice, kterým byla přidělena SPZ České republiky. Za toto porušení zákon o silniční dopravě dokonce nově stanoví v § 35 odst. 1 písm. b) sankci až do výše 100 000 Kč. Dopravce, který by povinnost provozovat vozidlo se státní poznávací značkou přidělenou Českou republikou porušil, riskuje proto nově nebezpečí vysoké pokuty. Připomínáme ovšem, že povinnost se vztahuje jen na "vozidla", kterými zákon o silniční dopravě rozumí "silniční motorová vozidla", tj. jen tažné vozidlo z případně použité soupravy. Návěsy mohou mít státní poznávací značku odlišnou, tedy i zahraniční.
Kdo platí školení a lékařské prohlídky řidičů? Je to zaměstnavatel – tedy dopravce, nebo řidič?
Zákon o silniční dopravě nestanoví, kdo školení řidičů platí. Zákon č. 247/2000 Sb. uvádí, že školení řidičů hradí žadatel, neupřesňuje však, kdo je žadatelem v případě, že řidič je zaměstnancem, tj. neuvádí, zda u řidičů v pracovním poměru je žadatelem zaměstnavatel, či řidič. Záleží proto na dohodě obou. Co se týče lékařských prohlídek, pak zákon č. 361/2000 Sb., který podrobnosti o lékařských prohlídkách upravuje, jednoznačně uvádí, že náklady na zdravotní prohlídky hradí u osob v pracovním poměru zaměstnavatel.
Kdo platí školení a lékařské prohlídky řidičů? Je to zaměstnavatel – tedy dopravce, nebo řidič? A jaké se za porušení povinnosti platí pokuty?
Zákon o silniční dopravě nestanoví od 1. 6. 2012 povinnost dopravce zajistit, aby práce řidiče vykonávala osoba, která se zúčastnila školení řidičů z povolání a úspěšně absolvovala přezkoušení z pravidel silničního provozu, ani která se podrobila pravidelné lékařské prohlídce a je podle této prohlídky k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilá. Tyto povinnosti jsou stanoveny v jiných předpisech, tj. zákonu č. 247/2000 Sb., který uvádí, že školení řidičů hradí žadatel, neupřesňuje však, kdo je žadatelem v případě, že řidič je zaměstnancem, tj. neuvádí, zda u řidičů v pracovním poměru je žadatelem zaměstnavatel, či řidič. Záleží proto na dohodě obou. Co se týče lékařských prohlídek, pak tuto povinnost stanoví zákon č. 361/2000 Sb., který upravuje i podrobnosti o lékařských prohlídkách a který jednoznačně uvádí, že náklady na zdravotní prohlídky hradí u osob v pracovním poměru zaměstnavatel. Pokuty podle zákona o silniční dopravě právě proto, že tuto povinnost tento zákon neupravuje, nelze udělovat.
V zákoně o silniční dopravě se nově objevily v § 9b "zvláštní povinnosti podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly". Pro které podnikatele tyto povinnosti platí?
Zvláštní povinnosti podnikatele v silniční dopravě provozované velkými vozidly se vztahují pouze na podnikatele v silniční dopravě, kteří jsou sami řidiči. Zavedením těchto zvláštních povinností podnikatele dochází k tomu, že podnikatelé řidiči mají z časového hlediska podmínky pro výkon práce obdobné jako řidiči zaměstnanci.
Určuje zákon o silniční dopravě dopravcům povinnost využívat řidiče stanoveného věku?
Do 31. 3. 2008 měl, podle zákona o silniční dopravě, skutečně podnikatel v dopravě (tj. jen ten dopravce, který měl koncesi k provozování některého z druhů silniční dopravy) povinnost zajistit, aby práce řidiče v mezinárodní nákladní dopravě, pokud se provozuje nákladním vozidlem o celkové hmotnosti vyšší než 7,5 tuny, vykonávala pouze osoba starší 21 let, bezúhonná a s nejméně dvouletou praxí v řízení nákladních vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny nebo autobusu. Od 1. 4. 2008 došlo v zákoně o silniční dopravě ke změně, podmínka věku 21 let zde již výslovně stanovena nebyla. Novela zákona o silniční dopravě pak tuto povinnost nezavedla, a z toho důvodu pro oblast provozování silniční dopravy neplatí pro věk řidičů jiné předpisy nežli pro běžný provoz na pozemních komunikacích.
Co je to doklad o nákladu?
Zákon o silniční dopravě ukládá dopravci povinnost vozit ve vozidle doklad o nákladu, a to z toho důvodu, aby při kontrole byl kontrolní orgán schopen rozlišit, zda jde o dopravu pro vlastní potřebu, či naopak pro potřebu cizí. Náležitosti dokladu o nákladu nestanoví. Postačí proto mít jakýkoliv doklad o tom, co se veze, resp. komu, například objednávku, dodací list nebo v případě dopravy pro vlastní potřebu papír s údajem, že se přepravují vlastní věci z jedné provozovny do druhé. Obecně pro státy…
