4.4.1
Kontroly dodržování předpisů v sociální oblasti v praxi
Bc. Milan Špás
Předpisy, které upravují tzv. režim řidiče, platí s nepatrnými změnami již pěknou řádku let, ať už jde o starší dohodu AETR nebo novější a v Evropě používanější nařízení (ES) č. 561/2006. V praxi se ale ukazuje, že jejich ustanovení nejsou zdaleka tak dobře zažitá, jak bychom měli očekávat. Je pravda, že mnozí řidiči při pravidelných školeních profesní způsobilosti řidiče nejsou vždy pozorní a bdělí, ale často není chyba pouze na jejich straně. Stále existují akreditovaná školicí střediska, která provádějí výuku velmi nekvalitně a ačkoliv plní požadavky příslušných zákonů a vyhlášek, odborná úroveň jejich školitelů je mnohdy na nulové úrovni. Je až s podivem, že i za takové služby je český řidič nebo český dopravce ochoten zaplatit.
Proč je dodržování těchto předpisů o dobách řízení a odpočinku tak důležité? V první řadě proto, že chrání řidiče samotné. Chrání je před neúměrnou zátěží, kterou by po nich mohli jejich zaměstnavatelé vyžadovat, a zajišťuje jim odpovídající sociální podmínky. Jestliže ale platí nějaká pravidla, jež ne všichni dodržují, je nutné se zaměřit na jejich účinné prosazování nebo vynucování. Angličtina v těchto souvislostech používá výstižné slovo "enforcement".
Prosazování předpisů v sociální oblasti má v praxi dva základní pilíře. V první řadě jde o kontroly v provozovnách dopravců, které jsou základem. Na to potom navazují silniční kontroly osobní a nákladní dopravy. Kontrola v provozovně je předem ohlášená kontrola, jež má za cíl prověřit chování dopravce. Ten předkládá například záznamy o dobách řízení a odpočinku svých řidičů nebo doklady, které je jako dopravce povinen mít. Může se zdát, že právě silniční kontrola nejlépe odhalí nedostatky, podvody nebo úmyslné "odchylky" od stanovených podmínek. Opak je ale pravdou. Vezmeme-li v úvahu, že silniční kontrola má k dispozici záznamy řidičových aktivit pouze za necelý měsíc, a víme-li, že vážná a úmyslná porušování podmínek nejsou většinou v rukou řidiče (protože ten bývá pouze vykonavatelem), a vnímáme-li, že ostatní dokumenty, které má dopravce povinnost archivovat, nejsou na silnici k dispozici, snadno dojdeme k závěru, že účinnost takových kontrol je limitována.
NahoruKontroly v ČR
Česká republika je jednou ze zemí, jež dávají na silniční kontroly velký důraz. Jejich účinnost a kvalita jsou však malé. I tady, stejně jako v ostatních zemích EU, se provádějí kontroly v provozovnách dopravců. Je obtížné porovnávat rozsah a způsob kontrol v provozovnách u nás a v zahraničí, protože zde hraje roli mnoho ukazatelů (pravomoci, přístupy k informacím, sankce). Tam, kde je odvětví silniční dopravy více rozvinuté, přistoupili už dávno ke změně zavedené praxe.
Při srovnávání se ukazuje, že z důvodu nedostatečné evidence nejsou silniční kontroly v ČR dostatečně účinné. Důvodem neefektivity je také zažitá praxe, že jedno vozidlo je kontrolováno hned několika kontrolory najednou. V přepočtu pak často vychází sotva jedno zkontrolované vozidlo na osobu a den. Náklady na takto prováděné kontroly jsou proto obrovské.
Ačkoliv řidiči nebo dopravci obecně nevidí kontrolory na silnici rádi, mnozí z nich přiznávají, že kontroly, které se dějí na západ od nás, mají větší smysl, jsou účinnější a férovější. Typickým příkladem rozdílného přístupu je kontrola vozidla, které má opotřebované pneumatiky nad přípustnou míru. V ČR je za takový nedostatek uložena bloková pokuta řidiči, vozidlo je od tohoto momentu technicky způsobilé pouze na dobu 30 dnů. Nepříliš často je pak na provozovatele vozidla podáno oznámení, na jehož základě je zahájeno správní řízení. Složitý proces, jehož výsledkem je to, že vozidlo smí po kontrole a sepsání potřebných dokumentů pokračovalo dál v jízdě k zamýšlenému cíli. S opotřebovanými pneumatikami bez potřebné hloubky dezénu. Přitom už v autoškole se každý dozví, že jízda na takových pneumatikách může být v některých případech velmi riziková.
Pokutu za přestupek dostane ve většině případů řidič nebo provozovatel vozidla i v Německu nebo Nizozemí. Rozdíl je ale v tom, že dokud nebude vozidlo v odpovídajícím technickém stavu, nesmí dál ohrožovat bezpečnost provozu. Je mu zakázána další jízda až do doby, kdy jsou pneumatiky vyměněny. Při kontrole dob řízení a odpočinku je v zahraničí obvyklé, že má každý druh porušení přesně přiřazenu výši pokuty podle katalogu. Nemůže se pak stát, že kontrolor nemá zrovna dobrou náladu a od toho odvíjí výši pokut nebo že nemá ještě "splněno" a uloží dnes pokutu i za ty přestupky, které ho ještě včera nezajímaly.
NahoruKontroly v zahraničí
Například v Nizozemí má kontrolní úřad ministerstva dopravy možnost uzavřít s vybranými dopravními společnostmi zajímavou a po obou stranách výhodnou dohodu. Po splnění určitých podmínek je dohoda postavena na tom, že dopravní společnost sama provádí hodnocení a kontrolu své činnosti, jako by ji prováděla státní inspekce. Výstupem je pravidelná výroční zpráva, která zahrnuje podrobnou analýzu činnosti, zmiňuje zjištěné nedostatky a uvádí způsob jejich řešení. Taková společnost má pak ale výhodu v tom, že jsou jejich vozidla a řidiči v provozu kontrolováni spíše výjimečně. Výhodné je to přinejmenším proto, že vozidla s naloženým nákladem nejsou během přepravy zdržována, společnosti tím nevzrůstají náklady a navíc je na dopravním trhu považována za spolehlivého dopravce. Ten má tedy dobré jméno, což mu nakonec může přinést i větší zájem o jeho služby nebo mu dokonce umožní stanovit za ně vyšší cenu.
Účinným nástrojem pro zefektivnění kontrol je tzv. systém hodnocení rizik. Ten rozděluje dopravce na výborné, dobré a méně dobré. Systém je analogický klasickému silničnímu semaforu. Je-li v hledáčku inspektora při silniční kontrole vozidlo, elektronický systém projde předchozí záznamy z kontrol a neprodleně kontrolorovi oznámí, zda je zbytečné se takovou kontrolou zabývat (zelená) nebo zda je kontrola takového vozidla a jeho řidiče nanejvýš žádoucí (červená). Někde uprostřed jsou ti, u nichž byl při minulých kontrolách nějaký problém zaznamenán, ale nebyl příliš závažný. Nebo spadají do této kategorie proto, že dlouhou dobu neměli kontrolu vůbec žádnou (oranžová). O rozlišení vozidla se starají buď automatické systémy ve vozidlech inspektorů (načtení registrační značky), nebo ruční přístroje, do kterých se znaky z registrační značky pouze vloží. Podle slov holandské inspekce se cílenými kontrolami výrazně zvýší jejich účinnost a klesnou tak náklady na provádění kontrol. I v tomto případě můžeme mluvit o tom, že šetří čas a náklady samotným dopravcům. Mottem zdejších inspektorů je: "Neztrácíme čas kontrolou poctivých dopravců."
Nejsou jediní, podobný systém využívají také ve Velké Británii. Pomocí ANPR (Automatic Number Plate Recognition) je přečtena registrační značka vozidla a vozidlo je během chvilky vyhledáno v databázi včetně údajů o dopravci. Mohlo by se zdát, že nic nebrání tomu, aby byl osvědčený systém zaveden i jinde. Bohužel ale v některých státech naráží na ochranu dat, a i když tam databáze spolehlivých a nespolehlivých dopravců existují, nejsou údaje běžně dostupné při silniční kontrole. Původní myšlenka, že by došlo k propojení rejstříků jednotlivých států z důvodu snazší kontroly vozidel v mezinárodní dopravě, zůstává prozatím nerealizovaná. Ona myšlenka pochopitelně naráží ještě na skutečnost, že není zcela samozřejmé, aby každá kontrola vozidla v provozu byla do systému zanesena.
Vytipování vhodného vozidla ke kontrole pomocí ANPR
NahoruKdo může v České republice dopravu kontrolovat?
Jak takové silniční kontroly probíhají v České republice a kdo je vlastně může provádět? V první řadě je to Policie České republiky v rámci dohledu nad bezpečností v silničním provozu. Policie má široký rozsah působnosti, a proto se při kontrolách zabývá dokumenty řidiče, dopravce, stavem vozidla, podmínkami přepravy nebezpečných nákladů (ADR), upevněním a uložením nákladu, kontrolou hmotností vozidel a konečně i kontrolou sociálních předpisů a tachografů. Druhým subjektem jsou krajské úřady (KÚ) jako orgán výkonu státního odborného dozoru. Obdobně Celní úřad (CÚ), který je výkonem státního odborného dohledu pověřen. KÚ ani CÚ se ale nezabývají kontrolou v plném rozsahu, krajští úředníci nejsou navíc oprávněni sami zastavovat vozidlo ke kontrole.
Všem třem zmíněným složkám vypomáhají při jejich činnosti mobilní expertní jednotky (MEJ). Ty byly před mnoha lety zřízeny jako podpora státního odborného dozoru a organizačně začleněny do Centra služeb pro silniční dopravu, subjektu zřízenému Ministerstvem dopravy ČR a pověřenému výkonem některých dalších činností. Pracovníci MEJ nejen že nemohou sami vozidla zastavovat, ale nemohou zjištěná porušení…
