Dohoda ADR a logistika

2.2.4 Dohoda ADR a logistika

Doc. Ing. Naděžda Klabusayová, CSc.

Přeprava nebezpečných věcí po silnici, železnici nebo vnitrozemských vodních cestách představuje značné riziko nehod. Proto Evropský parlament přijal opatření, která zajišťují, že tato přeprava bude uskutečňována za podmínek co nejvyšší bezpečnosti.

Evropskou dohodu o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR – podepsalo dne 30. září 1957 v Ženevě pět západoevropských států. Dohoda ADR vstoupila v platnost dne 29. ledna 1968 a byla pozměněna Protokolem, který vstoupil v platnost dne 19. dubna 1985.

Původní zhruba šedesátistránkový dokument tvořící v podstatě přílohy A a B se postupně rozrostl na cca 800 stran. Platil v podstatě jen pro přepravy přes hranice států, přičemž každý stát měl víceméně obsáhlý vnitrostátní předpis o přepravě nebezpečných věcí.

Koncem 90. let minulého století se stanovila jednotná pravidla pro přepravu nebezpečných věcí po silnici ve směrnici Rady 94/55/ES ze dne 21. listopadu 1994 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí a o 2 roky později vstoupila v platnost směrnice Rady 96/49/ES ze dne 23. července 1996 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se železniční přepravy nebezpečných věcí, která stanovila jednotná pravidla pro přepravu po železnici.

Na podkladě pozdějších ujednání v rámci EU došlo k postupnému vzájemnému prorůstání těchto předpisů, kdy se Dohoda ADR stala stěžejním předpisem pro přepravu nebezpečného zboží pro území téměř celé Evropy. V roce 2008 byly obě směrnice nahrazeny směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/68/ES o pozemní přepravě nebezpečných věcí. Přesto mnohé státy mají i nadále vlastní předpisy o přepravě nebezpečného zboží, které v mnoha směrech upřesňují podmínky přepravy nebezpečného zboží na svém území.

Smluvními stranami Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ("ADR") je většina členských států, podléhá Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí ("RID"), a většina členských států je rovněž smluvními stranami Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách ("ADN").

ADR, RID a ADN stanoví jednotná pravidla pro bezpečnou mezinárodní přepravu nebezpečných věcí.

Dohoda ADR je členěna do 9 částí a 2 příloh, které byly na základě návrhu Mezinárodní unie silniční dopravy restrukturalizovány. Hlavním cílem této restrukturalizace bylo učinit předpisy pro uživatele přístupnější a jednodušší proto, aby mohly být snadněji použitelné nejen pro mezinárodní silniční přepravy, ale i pro vnitrostátní přepravy ve všech evropských státech prostřednictvím vnitrostátní legislativy nebo legislativy Evropského společenství. Nová struktura ADR je konzistentní s Doporučeními OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Vzorovými předpisy, Mezinárodním námořním řádem pro nebezpečné věci (IMDG Code) a Řádem pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID). Struktura Dohody je následující.

Podstatnou částí je Část 1, která obsahuje všeobecná ustanovení a definice a všechny definice pojmů používaných v dalších částech, přesně definuje rozsah platnosti ADR, včetně možnosti vynětí z platnosti jejích ustanovení, jakož i platnosti jiných předpisů. Obsahuje rovněž ustanovení týkající se školení, odchylek, přechodných ustanovení, příslušných povinností různých účastníků přepravy nebezpečných věcí, kontrolních opatření, bezpečnostních poradců a zabezpečení přepravy nebezpečných věcí. Zahrnuje také nová ustanovení zaměřená na harmonizaci zákazů průjezdu vozidel přepravujících nebezpečné věci silničními tunely.

Druhá část ADR se týká klasifikace nebezpečných věcí do 9 tříd:

Třída 1 Výbušné látky a předměty

Třída 2 Plyny

Třída 3 Hořlavé kapaliny

Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky

Třída 4.2 Samozápalné látky

Třída 4.3 Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny

Třída 5.1 Látky podporující hoření

Třída 5.2 Organické peroxidy

Třída 6.1 Toxické látky

Třída 6.2 Infekční látky

Třída 7 Radioaktivní látky

Třída 8 Žíravé látky

Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty

Stěžejní částí pro používání ADR je tabulka A kapitoly 3.2, jež obsahuje seznam nebezpečných věcí v numerickém pořadí UN čísel (kódů). UN číslo (kód) je charakteristické čtyřčíslí, přiřazené dnes asi 3000 látek a jejich směsím, které látku nebo směs jednoznačně identifikuje. V silniční, železniční a ve vnitrozemské vodní dopravě se přepravované nebezpečné věci označují výstražnými oranžovými tabulkami s černým okrajem, kde je v horní části tabulky identifikační číslo označující povahu nebezpečí (tzv. Kemlerův kód) a ve spodní části tabulky je uvedeno identifikační číslo látky, tj. UN číslo (kód).

Kemlerův kód specifikuje nebezpečnost dané látky pomocí kombinace dvou nebo tří číslic (2 až 9) a písmene X. Zdvojení číslice označuje zvýšení hlavního nebezpečí (prudká hořlavost – 33). Na cisternách proto často můžeme vidět např. Kemlerův kód 33, pokud přepravují benzín nebo jinou prudce hořlavou látku.

Pro větší ilustraci je uvedena na následujícím obrázku výstražná oranžová tabulka, ze které je možno vyčíst:
nahoře: identifikační číslo nebezpečnosti (Kemlerův kód) –
2 = plyn,
6 = jedovatý,
8 = žíravý,
dole: identifikační číslo látky (UN KÓD) –
1050 = chlorovodík, bezvodý.

Výstražná oranžová tabulka

Jakmile…