č. 91/2006 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel (CVR)
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 1. března 1973 byla v Ženevě přijata Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel (CVR).
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky.
Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Úmluvě, podepsaná prezidentem republiky dne 5. prosince 1975, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 26. ledna 1976.
Dne 2. června 1993 Česká republika oznámila depozitáři, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993 považuje za smluvní stát Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel (CVR).
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 25 odst. 1 dne 12. dubna 1994. Tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
ÚMLUVA
O PŘEPRAVNÍ SMLOUVĚ V MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ PŘEPRAVĚ CESTUJÍCÍCH A ZAVAZADEL (CVR)
ÚMLUVA
O PŘEPRAVNÍ SMLOUVĚ V MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ PŘEPRAVĚ CESTUJÍCÍCH A ZAVAZADEL (CVR)
Smluvní strany,
uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel,
se dohodly takto:
HLAVA I
ROZSAH PLATNOSTI
Článek 1
1. Tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě cestujících, popřípadě jejich zavazadel silničními vozidly, je-li v přepravní smlouvě uvedeno, že se přeprava uskuteční po území nejméně dvou států, a je-li místo odjezdu nebo místo cílové nebo obě tato místa na území jednoho ze smluvních států. Toto ustanovení platí bez ohledu na sídlo a státní příslušnost stran.
2. Pro účely této Úmluvy se rozumí pod pojmem:
a)
„dopravce” osoba, která se jako profesionální dopravce, s výjimkou osob, které provozují taxislužbu nebo pronajímají dopravní prostředky s řidičem, zavazuje individuální nebo kolektivní přepravní smlouvou přepravit jednu nebo několik osob, popřípadě jejich zavazadla, bez ohledu na to, zda tuto přepravu uskutečňuje sama nebo ne,
b)
„cestující” osoba, kterou ke splnění přepravní smlouvy uzavřené jejím jménem nebo jí samou přepravuje dopravce za úplatu nebo bezplatně,
c)
„vozidlo” automobil použitý ke splnění přepravní smlouvy a určený pro přepravu osob, přičemž se přívěs považuje za součást vozidla.
3. Tato Úmluva platí i v těch případech, je-li dopravcem stát nebo jiný subjekt veřejného práva.
4. Smluvní státy se zavazují, že nebudou mezi sebou uzavírat zvláštní dvoustranné nebo vícestranné dohody, které by obsahovaly odchylky od této Úmluvy, s výjimkou dohod, jimiž se vylučuje platnost této Úmluvy pro jejich pohraniční styk.
Článek 2
Jestliže se silniční přeprava přeruší a použije se jiného druhu dopravy, vztahuje se nicméně tato Úmluva na ty části přepravy,…
