č. 30/2024 Sb., Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
ZÁKON
ze dne 24. ledna 2024
o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie
1) a upravuje
a)
pojištění odpovědnosti za újmu vzniklou provozem vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti”),
b)
pojištění kryjící nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem vozidel při účasti na organizovaném motoristickém závodě nebo organizované motoristické soutěži (dále jen pojištění motorsportu”),
c)
právní postavení, organizaci a předmět činnosti České kanceláře pojistitelů (dále jen Kancelář”),
d)
účel tvorby, způsob financování a poskytování plnění z fondů spravovaných Kanceláří a
e)
některá pravidla výkonu dohledu v oblasti provozování pojištění odpovědnosti.
§ 2
Vozidlo a jeho provoz
(1)
Vozidlem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
motorové vozidlo určené k pohybu po zemi, s výjimkou kolejového vozidla, poháněné výhradně mechanickým pohonem,
1.
jehož maximální konstrukční rychlost je vyšší než 25 km.h-1, nebo
2.
jehož provozní hmotnost je vyšší než 25 kg a maximální konstrukční rychlost vyšší než 14 km.h-1,
b)
přípojné vozidlo určené k užití s vozidlem podle písmene a).
(2)
Za vozidlo poháněné výhradně mechanickým pohonem se považuje i vozidlo kategorie moped podle přímo použitelného předpisu Evropské unie2) splňující podmínku podle odstavce 1 písm. a), s výjimkou mopedu vybaveného pomocným pohonem, jehož hlavním účelem je pomoc při šlapání.
(3)
Za vozidlo se pro účely tohoto zákona nepovažuje vozík pro invalidy užívaný výlučně osobou s tělesným postižením.
(4)
Provozem vozidla se pro účely pojištění odpovědnosti rozumí jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je vozidlo použito, a na to, zda vozidlo stojí nebo je v pohybu. Není-li zřejmé, v jaké funkci bylo vozidlo v době vzniku škodné události použito, má se za to, že bylo použito jako dopravní prostředek.
§ 3
Obvyklé stanoviště vozidla
(1)
Územím, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, se pro účely tohoto zákona rozumí území státu,
a)
jehož státní poznávací značkou nebo registrační značkou vydanou jiným státem (dále jen registrační značka”) je vozidlo opatřeno,
b)
v němž byla vydána značka přidělená vozidlu pojišťovnou nebo jiná rozlišovací značka, která je obdobou registrační značky, umístěná na vozidle, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje registrační značka,
c)
v němž má provozovatel vozidla bydliště nebo sídlo, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje registrační značka, značka přidělená pojišťovnou ani jiná rozlišovací značka, která je obdobou registrační značky, nebo
d)
v němž došlo ke škodné události, jde-li o vozidlo bez registrační značky, přestože mělo být takovou značkou opatřeno, nebo o vozidlo s registrační značkou, která neodpovídá vozidlu, a to v případech poskytnutí plnění podle § 62 písm. b).
(2)
Tuzemským vozidlem se pro účely tohoto zákona rozumí vozidlo s obvyklým stanovištěm v České republice a…