Ing. Zdeňka Kovářová
NahoruÚvod do problematiky
Věcmi, které mohou být přepravovány, mohou být také zvířata. Zvíře
je sice v českém právním řádu stále považováno za věc, ale zároveň je také
živým tvorem schopným pociťovat bolest a utrpení a zasluhuje si proto
pozornost, péči a ochranu ze strany člověka. Zvířata jsou speciálním druhem
věci, a proto je jim poskytována zvýšená ochrana. Tato zvýšená ochrana je kromě
jiného zajišťována právními předpisy. Zvláštní právní předpisy proto platí také
pro přepravu zvířat.
NahoruSouvisející právní předpisy
Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004, o ochraně
zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a
93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97, (dále jen "nařízení č. 1/2005/ES“
nebo "nařízení o ochraně zvířat během přepravy“ nebo "nařízení“) stanoví
podmínky pro přepravu zvířat, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou
činností, tedy pro přepravu, při které vzniká přímo či nepřímo finanční zisk
nebo se o něj usiluje (komerční přeprava).
Nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997, o
kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného
v příloze směrnice 91/628/EHS, bylo změněno Nařízením Rady (ES) č. 1040/2003 ze
dne 11. června 2003, kterým se mění nařízení (ES) č. 1255/97, pokud jde o
použití míst zastávek, a nařízením o ochraně zvířat během přepravy. Místa
zastávek se nyní označují jako kontrolní stanoviště a plán cesty neupravuje
toto nařízení, ale nařízení o ochraně zvířat během přepravy. Nařízení č.
1255/97 upravuje požadavky na kontrolní stanoviště, kterými se rozumějí místa,
na kterých zvířata odpočívají nejméně 12 hodin podle bodu 1.5. nebo 1.7. písm.
b) kapitoly V přílohy I nařízení o ochraně zvířat během přepravy.
Nařízení je přímo použitelný předpis Evropských společenství a je
závazné pro všechny osoby na území Evropské unie.
Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon na ochranu zvířat“), upravuje
požadavky a podmínky ochrany zvířat proti týrání, kromě jiného také stanoví
podmínky pro přepravu zvířat, umožňuje postihnout chovatele za to, že
přepravuje zvíře v rozporu s podmínkami, které stanoví právní předpisy, stanoví
kompetence státních orgánů na úseku ochrany zvířat při přepravě. Zákon na
ochranu zvířat se vztahuje na přepravu, která se uskutečňuje v souvislosti s
hospodářskou činností, i na přepravu, která se v souvislosti s touto činností
neuskutečňuje.
Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě,
upravuje školení a odborné kurzy na úseku ochrany zvířat při přepravě a
velikost prostor pro přepravu zvířat.
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů,
upravuje v § 6 až 9b přemístění a vnitrostátní přepravu zvířat. Podle
ustanovení § 6 je nutno vyžádat si veterinární osvědčení pro přemístění zvířat
a v § 8 jsou uvedeny povinnosti dopravce, který je držitelem povolení k
přepravě skotu, prasat, ovcí nebo koz vydaného krajskou veterinární správou,
např. požadavky na čištění a dezinfekci dopravních prostředků. Dále jsou v
ustanovení § 9a upraveny požadavky na shromažďovací střediska.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, upravuje trestný čin týrání zvířat.
NahoruVymezení komerční a nekomerční přepravy zvířat
Přepravou se podle článku 2 písm. w) nařízení o ochraně
zvířat během přepravy rozumí přesun zvířat prováděný jedním nebo více
dopravními prostředky a související činnosti, včetně nakládky, vykládky,
překládky a odpočinku, dokud není dokončena vykládka zvířat v místě určení. Za
přepravu se tedy nepovažuje pouze doba, kdy jsou zvířata přepravována v
dopravním prostředku, ale i další činnosti. Toto je důležité např. z hlediska
stanovení délky cesty a stanovení, zda jde o dlouhotrvající cestu (cesta
trvající více než 8 hodin) nebo nikoliv. Cesta začíná okamžikem pohybu prvního
zvířete zásilky. Podle délky cesty platí rozdílné podmínky pro přepravu
zvířat.
Cestou se podle článku 2 písm. j) nařízení č. 1/2005/ES
rozumí celá přepravní operace od místa odeslání do místa určení, včetně
případné vykládky, ustájení a nakládky na místech zastávek na trase.
V oblasti ochrany zvířat při přepravě je důležité rozlišovat, za
jakým účelem jsou zvířata přepravována. Podle toho potom platí různé povinnosti
a různé právní předpisy. Lze rozlišovat:
-
přepravu pro obchodní účely a přepravu pro neobchodní účely,
-
nebo též přepravu, která se uskutečňuje v souvislosti s
hospodářskou činností, a přepravu, která se neuskutečňuje v souvislosti s
hospodářskou činností,
-
nebo stručně řečeno, přepravu komerční a nekomerční.
Obsah výše uvedených pojmů je shodný (tedy přeprava pro obchodní
účely = přeprava, která se uskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností =
komerční přeprava).
Je třeba, aby dopravce zvířat dokázal určit, zda jde o přepravu za
obchodním účelem (komerční) nebo nikoliv, aby se pak řídil správnými právními
předpisy.
Podle bodu 12 preambule nařízení o ochraně zvířat během přepravy se
přeprava pro obchodní účely neomezuje na případy, kdy dochází k bezprostřední
směně peněz, zboží nebo služeb. Přeprava pro obchodní účely zahrnuje zejména
případy, ve kterých přímo či nepřímo vzniká finanční zisk nebo se o něj
usiluje. Podle čl. 1 bodu 5 nařízení č. 1/2005/ES se nařízení nevztahuje na
přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností,
ani na přepravu zvířat přímo k veterinárnímu lékaři nebo na veterinární kliniku
a zpět podle pokynů veterinárního lékaře.
Důležité pro výklad v praxi je to, že přeprava pro obchodní účely
zahrnuje nejen případy, kdy přímo vzniká zisk, ale také případy, kdy zisk
vzniká nepřímo, a dokonce také případy, kdy se o zisk usiluje (i když zisk i
přes úsilí nakonec nevznikne). Přepravu za obchodním účelem (komerční) nelze
tedy ztotožňovat s pojmem podnikání. I osoba, která není podnikatelem, může
přepravovat zvířata za účelem dosažení zisku. Přepravou za obchodním účelem
(komerční přepravou) proto může být i přeprava koně na dostihy. Za tuto
přepravu se považuje také přeprava prováděná zemědělci u vlastních zvířat a
vlastními dopravními prostředky.
Pro přepravu, která se uskutečňuje za účelem dosažení zisku
(komerční přepravu), platí především tyto právní předpisy:
-
nařízení o ochraně zvířat během přepravy,
-
nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997, o
kritériích Společenství pro místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v
příloze směrnice 91/628/EHS,
-
zákon na ochranu zvířat, především ustanovení § 8b (upravuje
odbornou způsobilost na úseku ochrany zvířat při přepravě), § 22 (upravuje
kompetence orgánů veterinární správy), § 27 odst. 1 písm. k), § 27 odst. 10
písm. a), § 27a odst. 1 písm. h), § 27a odst. 17 písm. a) (upravují sankce za
porušení povinností),
-
vyhláška o ochraně zvířat při přepravě - ustanovení § 2 (školení
pro zaměstnance dopravce anebo pro zaměstnance provozovatele sběrného nebo
shromažďovacího střediska) a § 3 (odborný kurz pro získání osvědčení o
způsobilosti pro řidiče a průvodce silničních vozidel).
Pro přepravu, která se neuskutečňuje za účelem dosažení zisku
(nekomerční přepravu), platí především tyto právní předpisy:
-
zákon na ochranu zvířat, především ustanovení § 8c (upravuje
obecné podmínky pro přepravu zvířat), § 8d (upravuje způsobilost zvířat k
přepravě), § 8e (stanoví požadavky na dopravní prostředky), § 8f (stanoví
základní postupy při přepravě), § 8g (stanoví, která ustanovení se vztahují na
nekomerční přepravu ryb), § 27 odst. 2 písm. b), § 27 odst. 10 písm. b), § 27a
odst. 3 písm. a), § 27a odst. 17 písm. b) (upravují sankce za porušení
povinností na úseku ochrany zvířat při přepravě),
-
vyhláška o ochraně zvířat při přepravě - ustanovení § 4 a
příloha č. 3, které upravují velikost prostor pro přepravu zvířat, která se
neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (nekomerční), a pro
přepravu hospodářských zvířat do vzdálenosti nejvýše 50 km nebo v rámci
hospodářství.
Požadavky, které jsou kladeny na přepravu zvířat, která se
neuskutečňuje v souvislosti s hospodářskou činností (nekomerční), jsou méně
obsáhlé ve srovnání s přepravou zvířat za obchodním účelem (komerční). Základní
požadavky a principy a stanovené velikosti prostor jsou ovšem stejné jak pro
komerční, tak pro nekomerční přepravu zvířat. Různá úprava by byla pro dopravce
matoucí.
Pokud tedy dopravce a jeho dopravní prostředky splňují požadavky
stanovené pro komerční přepravu zvířat, mohou být ve stejných dopravních
prostředcích za stejných podmínek přepravována také zvířata v rámci nekomerční
přepravy.
Další text se bude vztahovat pouze na přepravu zvířat za obchodním
účelem (komerční přepravu).
NahoruZákladní pojmy
Zvířetem se rozumí podle § 3 písm. a) zákona na ochranu
zvířat každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo.
Zvířaty podle tohoto zákona jsou pouze obratlovci, nikoliv bezobratlí. Zákon na
ochranu zvířat se vztahuje například na přepravu koní, skotu, ovcí, koz,
prasat, drůbeže, králíků, kožešinových zvířat, ryb, koček, psů, myší, nikoliv
na přepravu včel, brouků nebo pavouků (bezobratlí).
Také nařízení o ochraně zvířat během přepravy výslovně stanoví, že
se vztahuje na přepravu živých obratlovců. Podle článku 2 písm. a) tohoto
nařízení se zvířaty rozumí živí obratlovci.
Dopravcem se podle článku 2 písm. x) nařízení č. 1/2005/ES
rozumí fyzická nebo právnická osoba, která přepravuje zvířata na svůj vlastní
účet nebo na účet třetí osoby.
Průvodcem se podle článku 2 písm. c) nařízení č. 1/2005/ES
rozumí osoba přímo odpovědná za dobré životní podmínky zvířat, která je
doprovází během přepravy.
Chovatelem se podle článku 2 písm. k) nařízení č. 1/2005/ES
rozumí fyzická nebo právnická osoba vyjma dopravce, která je trvale nebo
dočasně pověřena zacházením se zvířaty. Podle nařízení č. 1/2005/ES je tedy
chovatelem nejen vlastník zvířete.
Pojem chovatele definuje i zákon na ochranu zvířat, a to širším
způsobem. Chovatelem se podle § 3 písm. k) zákona na ochranu zvířat
rozumí každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová zvíře nebo
zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře nebo obchoduje se zvířaty,
provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo
zoologické zahrady, provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá
jejich veřejná vystoupení. Z výše uvedeného plyne, že chovatelem je i ten, kdo
přemísťuje zvíře. Za chovatele není považován pouze vlastník zvířete.
Chovatelem je v podstatě každý, kdo se zvířetem nějakým způsobem manipuluje.
Podle zákona na ochranu zvířat je chovatelem i dopravce. To je důležité z
hlediska toho, komu lze uložit pokutu za porušení právních předpisů na úseku
ochrany zvířat při přepravě.
Dopravním prostředkem se podle článku 2 písm. n) nařízení č.
1/2005/ES rozumí silniční nebo kolejová vozidla, plavidla a letadla používaná
pro přepravu zvířat.
Přeprava zvířat podle nařízení č.
1/2005/ES
NahoruZákladní vymezení působnosti
Nařízení č. 1/2005/ES nabylo účinnosti 5. ledna 2007, s výjimkou čl.
6 odst. 5 , který se týká osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce a
použije se od 5. ledna 2008. Od 1. ledna 2009 platí ustanovení o používání
navigačního systému pro všechny silniční dopravní prostředky pro dlouhotrvající
cesty domácích koňovitých jiných než evidovaných koňovitých a domácího skotu,
ovcí, koz a prasat (čl. 11 odst. 2 nařízení č. 1/2005/ES).
Nařízení č. 1/2005/ES se vztahuje na přepravu živých obratlovců
(zvířat) prováděnou v rámci Evropského společenství, včetně zvláštních kontrol,
které provádějí úředníci u zásilek, které vstupují na celní území Společenství
nebo je opouštějí. Nevztahuje se na přepravu zvířat, která se neuskutečňuje v
souvislosti s hospodářskou činností, ani na přepravu zvířat přímo k
veterinárnímu lékaři nebo na veterinární kliniku a zpět podle pokynů
veterinárního lékaře.
NahoruPovinnosti dopravců
Nařízení č. 1/2005/ES upravuje v úvodních ustanoveních obecné
podmínky pro přepravu zvířat, tyto podmínky jsou dále konkretizovány v
jednotlivých ustanoveních. Základní zásadou je, že nikdo nesmí provádět ani
nařídit přepravu zvířat způsobem, který jim může přivodit zranění nebo zbytečné
utrpení. Předem musejí být učiněna všechna nezbytná opatření, aby se
minimalizovala délka trvání cesty a uspokojily potřeby zvířat během cesty.
Přeprava se musí uskutečňovat z místa určení bez prodlení a pravidelně se musí
kontrolovat a zajišťovat pohoda zvířat. Zvířata musejí být způsobilá pro
přepravu. Dopravní prostředky a zařízení k nakládce a vykládce musejí být
navržena, konstruována, udržována a provozována tak, aby se předešlo zranění a
utrpení zvířat a byla zajištěna jejich bezpečnost. Personál, který zachází se
zvířaty, musí absolvovat školení a své úkoly musí plnit bez použití násilí nebo
jiných metod, které mohou přivodit strach, zranění nebo utrpení zvířat. Pro
zvířata musí být zajištěna dostatečná plocha a výška přiměřená jejich vzrůstu a
zamýšlené cestě. Zvířata musejí být napojena a nakrmena a musí jim být
poskytnut odpočinek ve vhodných odstupech a v kvalitě a množství odpovídajícím
druhu zvířat a jejich vzrůstu.
Nařízení č. 1/2005/ES stanoví práva a povinnosti organizátorů,
dopravců, chovatelů a sběrných středisek, zejména povinné přepravní doklady,
povinnosti při plánování přepravy zvířat, osvědčení o způsobilosti pro řidiče a
průvodce, školení pro další personál. Nařízení č. 1/2005/ES také stanoví úkoly
a povinnosti příslušných orgánů, zejména požadavky na povolení dopravců,
kontroly, opatření související s knihou jízd a schválení dopravních prostředků,
dále upravuje vynucování a výměnu informací.
Jako dopravci mohou působit pouze držitelé povolení dopravce nebo
držitelé povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty. Toto se nevztahuje na
osoby, které převážejí zvířata do vzdálenosti nejvýše 65 km. K přepravě je
možno najímat dodavatele nebo subdodavatele pouze z řad schválených dopravců.
Zvířata se smějí přepravovat po silnici na dlouhotrvající cesty pouze
dopravními prostředky, které byly zkontrolovány a schváleny příslušným orgánem
veterinární správy. Nařízení č. 1/2005/ES stanoví podmínky, které musejí být
splněny, aby mohla být tato povolení vydána (viz čl. 10, 11, 18, 19 nařízení č.
1/2005/ES).
V příloze I nařízení č. 1/2005/ES jsou obsažena technická pravidla,
která upravují způsobilost zvířat k přepravě (zranění, onemocnění zvířat),
požadavky na dopravní prostředky, kontejnery a jejich vybavení (obecné
požadavky, další požadavky na silniční, železniční, leteckou, kontejnerovou
přepravu), postupy při přepravě (nakládka, vykládka, manipulace, zvířata, která
se musejí přepravovat odděleně), požadavky na plavidla pro přepravu
hospodářských zvířat nebo plavidla přepravující námořní kontejnery, intervaly
napájení a krmení, délka trvání cesty a doba odpočinku, dále tato příloha
obsahuje doplňková ustanovení pro dlouhotrvající cesty domácích koňovitých a
domácího skotu, ovcí, koz a prasat, rozměry vymezených prostor pro přepravu
některých druhů zvířat (domácí koňovití, skot, ovce, kozy, prasata,
drůbež).
Z přílohy I také plyne, že vozidla, ve kterých jsou zvířata
přepravována, musejí být jasně a viditelně opatřena symbolem označujícím
přítomnost živých zvířat, s výjimkou případů, kdy jsou zvířata přepravována v
takto označených kontejnerech. Kontejnery musejí mít také znak označující horní
okraj kontejneru.
V příloze II nařízení č. 1/2005/ES jsou upraveny náležitosti knihy
jízd a povinnosti, které s knihou jízd souvisejí. Kniha jízd se skládá z
oddílů: plánování, místo odeslání, místo určení, prohlášení dopravce, vzor
správy o mimořádných událostech.
V příloze III nařízení č. 1/2005/ES jsou vzory dalších formulářů, a
to povolení dopravce, osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce, osvědčení
o schválení silničního dopravního prostředku pro dlouhotrvající cesty.
Příloha IV nařízení č. 1/2005/ES upravuje obsah školení
dopravců.
Z přílohy V nařízení č. 1/2005/ES plyne, že dopravci musejí
dodržovat také Evropskou úmluvu o ochraně zvířat během mezinárodní přepravy (č.
20/2000 Sb. m. s.).
Příloha VI nařízení č. 1/2005/ES stanoví mezinárodní normy pro
kontejnery, boxy nebo stání pro leteckou přepravu živých zvířat. Je nutno se
řídit předpisy Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA) pro přepravu
živých zvířat.
NahoruKritéria pro stanovení povinností
Působnost nařízení č. 1/2005/ES není možné jednoduše vymezit. Toto
nařízení je formulováno poměrně složitě a je třeba věnovat značnou pozornost
tomu, na koho a na jakou přepravu se dané ustanovení vztahuje či nevztahuje.
Velký problém pro osoby, které se mají nařízením č. 1/2005/ES řídit,
představuje právě to, že některé povinnosti a vymezení jsou formulovány
pozitivně (něco se vztahuje) a jiné negativně (něco se nevztahuje).
Nařízení č. 1/2005/ES stanoví dopravcům při přepravě za obchodním
účelem (komerční přepravě) různé povinnosti v závislosti na různých
hlediscích.
Z hlediska vzdálenosti rozdílné podmínky platí pro přepravu zvířat
do 50 km, do 65 km, nad 65 km. Z hlediska doby trvání přepravy platí rozdílné
podmínky pro přepravu zvířat do 8 hodin a nad 8 hodin (pro dlouhotrvající
cesty). Podrobněji viz níže.
V závislosti na tom, o jakou přepravu jde, platí například
povinnost:
-
absolvovat odborný kurz pro získání osvědčení o způsobilosti pro
řidiče a průvodce silničních vozidel (čl. 6 odst. 5 , čl. 17 odst. 2
nařízení),
-
absolvovat školení zaměstnanců dopravce nebo provozovatele
sběrného nebo shromažďovacího střediska (čl. 6 odst. 4 , čl. 9 odst. 2 písm.
a), čl. 17 odst. 1 nařízení),
-
požádat o povolení dopravce (čl. 10 nařízení),
-
požádat o povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty (čl. 11
nařízení),
-
požádat o vydání osvědčení o schválení silničního dopravního
prostředku nebo plavidla pro přepravu hospodářských zvířat (čl. 18 a 19
nařízení),
-
používat navigační systém (čl. 6 odst. 9 nařízení),
-
dodržovat ustanovení o knize jízd (čl. 5 odst. 4 , čl. 14
nařízení),
-
zajistit doprovod zásilky zvířat průvodcem (čl. 6 odst. 6
nařízení).
NahoruRozlišení povinností podle vzdálenosti přepravy
Pro přepravu zvířat zemědělci pomocí zemědělských vozidel nebo
dopravních prostředků, které jim patří, jestliže zeměpisné podmínky vyžadují
přepravu kvůli sezonnímu stěhování některých druhů zvířat na pastvu, a pro
přepravu prováděnou zemědělci u vlastních zvířat dopravními prostředky na
vzdálenost nejvýše 50 km od jejich hospodářství platí pouze čl. 3 nařízení č.
1/2005/ES, který upravuje obecné podmínky pro přepravu zvířat, a čl. 27
nařízení, který upravuje inspekce a výroční zprávy příslušných orgánů.
Pro osoby, které převážejí zvířata do vzdálenosti nejvýše 65 km
počítáno od místa určení, platí nařízení č. 1/2005/ES s výjimkou…
